Dana Valášková má pletení jako všelék. V projektu Ponožky od babičky jsou ty nejkrásnější právě od ní

Koníčkem i relaxací je pro paní Danu Valáškovou pletení. Nejen o programu Ponožky od babičky si povídala s redaktorkou Českého rozhlasu Zlín Věrou Hotařovou.

Paní Valášková byla původně prodavačkou v textilní galanterii, pak účetní a poslední roky před důchodem pracovala jako laborantka ve zlínských filmových ateliérech. Už od dětství má velkého koníčka, kterým je pletení. Dnes je jednou z více než dvou set babiček zapojených do programu Ponožky od babičky, který organizuje nezisková organizace Elpida s podtitulem „Měníme pohled na stáří.“

Pletení je pro ni nejen radost, ale zároveň relaxace. Plete nejčastěji večer u televize, „po kouskách“, a u jednoho páru dokáže strávit i deset dní.

A její ponožky jsou nejen krásné a teplé, sklízejí také ceny. Může se pochlubit vítězstvím v soutěži Elpidy hned ve třech kategoriích: velikonoční, vánoční a jarní ponožky.

Podle jejích vlastních slov se jí nejvíce povedly ty velikonoční. „Upletla jsem je v takových zajímavých jarních barvách. Na jednu ponožku jsem upletla kraslici, kterou jsem vyšila vzorem, jak se kraslice zdobí, a na druhou jsem upletla pomlázku z provázku a tu přišila," popsala v rozhovoru.

Paní Dana také dostala nabídku plést šály pro postavičky animovaného seriálu Pat a Mat. Najdete je i na televizních obrazovkách? Kolik párů paní Valášková ročně uplete? Jak poznáte, že ponožky z programu Ponožky od babičky jsou právě od ní? A nosí její ponožky i vlastní rodina?

Dozvíte se v rozhovoru s usměvavou a vždy dobře naladěnou Danou Valáškovou. Byla hostem Naplno s Věrou Hotařovou.

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více o tématu

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.