Staré vášně a nové výzvy: Tak si aktuálně užívá život „normální důchodce“ Jaroslav Mikulík

Hostem pořadu Naplno s Věrou Hotařovou byl Jaroslav Mikulík z Uherského Hradiště, který je sice kulturolog tělem i duší, ale také rád relaxuje v přírodě.

Jaroslav Mikulík, vystudovaný kulturolog z Uherského Hradiště, stál dvě dekády v čele Domu kultury v Uherském Brodě. Byl správcem hvězdárny, kurátorem Galerie Panský dům a založil a organizoval 17 ročníků festivalu Legendy moravského folkloru. Pořádal jazzové, folkové a bluesové koncerty, a je také nejdéle sloužícím členem výboru Javořinských slavností a součástí Klubu Štěpánů.

Dnes se s úsměvem označuje za normálního důchodce, který je rád, že je na světě, a může si konečně plánovat den podle své nálady. A jak takový den vypadá? „Já se raduji každé ráno, když vstávám bez cizí pomoci,“ říká s úsměvem a dodává, že ke každodenním rituálům patří studená ranní sprcha a káva s manželkou. K dlouhodobé kondici mu pomáhá cvičení Pěti Tibeťanů, kterému se věnoval denně 20 let.

Největší důchodcovskou výzvou a splněným snem se pak stala rekonstrukce chaty. Tu svou má v tichu u lesa, který je podle jeho vlastních slov pro něj kostelem, chrámem i bazilikou a nabíjí ho energií. Rekonstrukci, do které se pustil v 65 letech, zvládl téměř úplně sám. Z velké části ji dokončil, i když práce přerušila náročná léčba zhoubného nádoru. Dnes je to domeček pro celoroční bydlení, kde s manželkou tráví čas.

Je tedy typickým důchodcem-chatařem nebo je stále ještě aktivní i v kulturním dění? Co se děje v ryze pánském Klubu Štěpánů? A zbývá mu čas i na nějaké další koníčky? I to se dozvíte v rozhovoru Věry Hotařové s Jaroslavem Mikulíkem.

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více o tématu

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.