Staré vášně a nové výzvy: Tak si aktuálně užívá život „normální důchodce“ Jaroslav Mikulík

Hostem pořadu Naplno s Věrou Hotařovou byl Jaroslav Mikulík z Uherského Hradiště, který je sice kulturolog tělem i duší, ale také rád relaxuje v přírodě.

Jaroslav Mikulík, vystudovaný kulturolog z Uherského Hradiště, stál dvě dekády v čele Domu kultury v Uherském Brodě. Byl správcem hvězdárny, kurátorem Galerie Panský dům a založil a organizoval 17 ročníků festivalu Legendy moravského folkloru. Pořádal jazzové, folkové a bluesové koncerty, a je také nejdéle sloužícím členem výboru Javořinských slavností a součástí Klubu Štěpánů.

Dnes se s úsměvem označuje za normálního důchodce, který je rád, že je na světě, a může si konečně plánovat den podle své nálady. A jak takový den vypadá? „Já se raduji každé ráno, když vstávám bez cizí pomoci,“ říká s úsměvem a dodává, že ke každodenním rituálům patří studená ranní sprcha a káva s manželkou. K dlouhodobé kondici mu pomáhá cvičení Pěti Tibeťanů, kterému se věnoval denně 20 let.

Největší důchodcovskou výzvou a splněným snem se pak stala rekonstrukce chaty. Tu svou má v tichu u lesa, který je podle jeho vlastních slov pro něj kostelem, chrámem i bazilikou a nabíjí ho energií. Rekonstrukci, do které se pustil v 65 letech, zvládl téměř úplně sám. Z velké části ji dokončil, i když práce přerušila náročná léčba zhoubného nádoru. Dnes je to domeček pro celoroční bydlení, kde s manželkou tráví čas.

Je tedy typickým důchodcem-chatařem nebo je stále ještě aktivní i v kulturním dění? Co se děje v ryze pánském Klubu Štěpánů? A zbývá mu čas i na nějaké další koníčky? I to se dozvíte v rozhovoru Věry Hotařové s Jaroslavem Mikulíkem.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.