Bez myšlenky je umění plytké a vyprázdněné, říká velký talent královéhradecké kultury Eduard Bičiště

V současné době se podílí i na tvorbě podoby nové lavičky pro město Litomyšl. Jsem moc rád, že Eduard Bičiště přijal naše pozvání k rozhovoru.

8 fotografií

My se ale nevidíme poprvé, protože to bude asi rok, co jste byl u nás ve studiu se svojí paní učitelkou francouzštiny z Gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové. A povídali jsme si o Francii, kde jste studoval, a také o francouzském divadle, kterému se věnujete.
Žil jsem ve Francii rok, byl jsem tam na výměnném pobytu v rámci studií na gymnáziu, takže jsem tam studoval, ale na prázdniny jsem se vracel domů. Tedy byl to takový studijní pobyt. Studijní rok.

Stipendium MenART jsem získal poprvé k malíři Tomáši Císařovskému. A podruhé jsem součástí programu u sochaře Čestmíra Sušky.
Eduard Bičiště, výtvarník

Francie je známá nejen skvělým vínem, ale právě také uměním. Měl jste možnost se tam vzdělávat i v malířství a kreslení?
Co se týče výtvarného směru, tak jsem si dal takovou roční pauzu ve Francii, protože jsem tam byl v místě, kde to nebylo úplně živé. Veřejný prostor a umělecká veřejnost tam moc nefungovala. Ale myslím si, že pobyt ve Francii byl v rámci myšlenkového pochodu a ve vývoji mých myšlenek, obohacující.

Čtěte také

Sochař Lukáš Bezvoda začal víc „čmárat“ a přidávat barvy, až stvořil svůj originální malířský styl

Jak jste se vůbec dostal k malování?
Začal jsem kreslit odmalička, od šesti nebo sedmi let jsem chodil na ZUŠ Střezina, kam mě přihlásili rodiče. Ti mi řekli, že to mám povinně, že tam prostě budu chodit a hotovo. Jen mi dali na výběr obor. Tak jsem říkal, že bych chtěl kreslit, odmalička to byl můj koníček. A potom se mi to začalo ohromně líbit.

Měl jste tam asi také výborné učitele, kteří vás vedli.
Vystřídal jsem tři učitele. Ale s Markem Bělohlávkem v jeho ateliéru jsem nejdéle, už asi desátým nebo jedenáctým rokem. On vede výuku velice volným způsobem, většinou zadá téma celé třídě a poté si jde každý z nás vlastním směrem. Svým způsobem interpretujeme dané téma a někdy ho dokonce i úplně opustíme.

Co rád malujete?
Já moc nemaluji. Raději kreslím.

Ve výtvarném umění jde o citlivost k tvaru a mně se nejlépe přemýšlí o tvaru v prostoru. Ale vizuální složka vše v umění propojuje.
Eduard Bičiště, výtvarník

To mi musíte vysvětlit, jaký je rozdíl mezi kreslením a malováním?
Malování je práce s barvami, malba se štětcem, mohou se používat různé podklady, ale nejtradičnější je plátno nebo šepsovaný papír. Používají se barvy olejové, akrylové, vodovkové a podobně. Zatímco kresba je založená na tom, že pracujete s linkou, děláte tužkou nebo fixem. A já jsem tedy spíš kreslíř.

Čtěte také

Malíř experimentující s materiálem. Betony Pavla Duška oživují ulice: Ale je to normální guerilla

A co teda nejraději kreslíte? Krajinky nebo postavy?
Dlouhodobě jsem kreslil postavy, to se mě drželo poměrně dlouho. A teď jsem přešel k objektu. Většina kreseb jsou návrhy k objektům, které se potom snažím nějakým způsobem realizovat. Takže nějaké instalace a podobně.

Tuším, že právě pan učitel Bělohlávek měl nápad, že byste se mohl ucházet o roční stipendium v programu Akademie MenART. Můžeme vysvětlit, o co jde?
MenART je stipendijní program pro mladé umělce. V podstatě mladý umělec, ve věku tak 12 až 20 let, se spolu s mentorem, což může být učitel ze základní umělecké školy nebo prostě třeba jen rodič, přihlásí na tento program k nějakému významnému umělci z české scény. A potom s ním rok konzultují, scházejí se a celé to vyvrcholí výstavou v Litomyšli.

Eduard Bičiště je velkým talentem královéhradecké kultury|foto:archiv Eduarda Bičiště

Vy jste hned dvakrát získal stipendium MenART.
Poprvé to bylo k malíři Tomáši Císařovskému, to bylo v roce 2019. A podruhé to byl nyní, kdy jsem součástí programu u sochaře Čestmíra Sušky.

Děláme projekty, které nás mají naučit přemýšlet o veřejném prostoru. O tom, co se tam děje a jak my do něj můžeme intervenovat.
Eduard Bičiště, výtvarník

Takže už nejste jen kreslířem, ale i sochařem. Protože prý vyrábíte i šperky.
Beru to tak, že ve výtvarném umění jde o citlivost k tvaru, k nějakému návrhu nebo konceptu. A v případě, že vnímáte ten tvar pouze jako reprezentaci, jako nějaký znak, tak je vlastně jedno, jakým způsobem ho zpracujete. Mně se nejlépe přemýšlí o tvaru v prostoru. Ale zase je spousta lidí, kterým to víc sedí na obraze nebo ve videu. Zdá se mi, že ty sféry jsou velmi promíchané proto, že vizuální složka to v umění všechno propojuje. A v případě, že jste na to citlivý, vnímáte to víc, dáváte tomu třeba větší váhu, tak v tu chvíli můžete dělat cokoliv.

Čtěte také

Malířku Zuzanu Vodákovou očarovala Jihoafrická republika. Exotické barvy vkládá do svých obrazů

Jaké to je, pracovat pod takovými mentory, jako je malíř Císařovský nebo sochař Suška?
S panem Císařovským to bylo úžasné. Tam jsem byl mladší, to bylo spíše na začátku, kdy to bylo důležité v tom smyslu, že jsem do té doby dělal hodně akademickou kresbu. Soustředil jsem se na to, aby to bylo technicky správně, aby byl všechny proporce a stínování dokonalé. A od Tomáše Císařovského jsem si jako nejdůležitější odnesl, že je zapotřebí, aby mělo umění nějakou myšlenku. Bez myšlenky může být plytké, takové vyprázdněné. A u Čestmíra Sušky se věnujeme převážně veřejnému prostoru.

S tím asi souvisí právě lavička v Litomyšli.
Děláme jednak návrh lavičky pro Litomyšl, pak děláme návrhy instalací pro Řeporyje. Jsou to projekty, které nás mají naučit nějakým způsobem přemýšlet o veřejném prostoru, o tom, co se tam děje a jak my do něj můžeme intervenovat.

Vy jste stále student Gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové, letos vás čeká maturita. Už máte vymyšleno, kam potom zamíří vaše životní cesta?
Po maturitě mám několik možností. Buď bych šel cestou návrhářství nebo architektury. Protože k tomu návrhářství mám nějak blízko a architektura se mi jeví opět v podstatě jen jako design tvarů, až na to, že je v jiných, větších proporcích. Takže jsem si podal přihlášky na vysokou školu FA VUT Zlín a Liberec. A UMPRUMka, ale tam jsem se bohužel nedostal.

Eduard Bičiště ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vysoká škola vám určitě přinese další možnosti a otevře další brány a dveře do světa. Pejeme, ať vám v životě vše vychází a hlavně, ař ze všeho, co budete v životě dělat, máte radost. Protože to je nejdůležitější. Děkuji za rozhovor.