Zlín byl před devadesáti lety vzorovým městem reformy školství, jezdili sem na hospitace učitelé z celého Československa

Krajské město Zlín má taky své specifické znaky a díky nim dostalo krásné přídomky, město parků, škol a v roce 2001 přibyl ještě dovětek univerzitní, protože to byl rok vzniku Univerzity Tomáše Bati. Škol všech stupňů je ve městě asi šest desítek. Že univerzita dostala název po podnikateli, který odstartoval novodobé dějiny Zlína, je pochopitelné.

Tomáš Baťa v roce 1894 založil spolu se dvěma sourozenci obuvnickou firmu, z níž se během krátké doby stala prosperující společnost a malé městečko se proměnilo ve velké, moderní město. Zaměstnanci firmy v něm našli nové domovy a taky veškeré zázemí. Obchody, kulturní centra a především školy. Firma nechala postavit celou školní čtvrť.

V letech 1929 až 1939 se Zlín stal vzorovým městem československé reformy školství. Projekt vešel do historie pod názvem „pokusné školy“. Cílem vzdělávání byla, jak je uvedené v tehdejších osnovách, „výchova samostatně myslícího, tvořivého a podnikavého občana s důrazem na názornost a praktičnost výuky“. Školy stejného zaměření vznikaly i jinde v republice, ovšem nikde neměly takovou podporu a podmínky jako ve Zlíně. Do města podle zápisů jezdili na hospitace učitelé z celého tehdejšího Československa i z řady evropských zemí, někdy i ze zámoří.

Pokusné školství ve Zlíně plně podporovala firma Baťa. Výuka probíhala v tzv. Masarykově pokusné měšťanské škole. Budova stála v místě dnešního univerzitního a kongresového centra. Byl to komplex patrových objektů ve tvaru písmene U postavený podle návrhu architekta Františka Lýdie Gahury koncem 20. let minulého století. Nejdříve sloužil jako běžná obecná a měšťanská škola. Teprve od školního roku 1929/1930 výuka přešla do systému pokusného vzdělávání jako veřejná škola pro děti od 11 do 15 let. V praxi to znamenalo, že ve všech předmětech žáci získávali nové poznatky především formou názorných pokusů, a tím pádem jim odpadlo mechanické biflování. Děti byly navíc rozdělené podle schopností do tří skupin, aby učivo zvládaly bez obav a stresů.

Masarykova pokusná škola vynikala také vybavením. Vedle moderních pomůcek měla  vlastní knihovnu a dokonce i tiskařský stroj, protože vydávala školní časopis. Vedle toho měla i plnohodnotné sportovní zázemí od tělocvičen a venkovních hřišť až po vlastní bazén a v zimě kluziště.

Těsně před druhou světovou válkou byla otevřena ještě pokusná škola Komenského na Zálešné. Po válce už tento styl výuky nepokračoval. Z Masarykovy školy se stala 1. základní devítiletá sportovní a pomocná škola. Budova začala chátrat a koncem 80. let byla srovnána se zemí. Na model prvorepublikového pokusného školství se vzpomíná dodnes, byl nadčasový. Hodně se mu podobá současné projektové vzdělávání v základních školách.

Hezký den přeje Věra Hotařová