Věk na vzpomínání už mám, říká o chystané knize zpěvák Jiří Štědroň. Raději se ale dívá dopředu

Hudební kariéra Jiřího Štědroně se píše od roku 1959, kdy začal spolupracovat s prvním velkým orchestrem. „Byl to orchestr Gustava Broma. Natáčeli jsme i ve slavném studiu A v pražském Karlíně,“ vzpomíná zpěvák.

Do Prahy se nakonec přestěhoval natrvalo. Později pravidelně vystupoval s orchestry Karla Vlacha i Václava Hybše. „Chtěl jsem zpívat šansony a věci složitější a inteligentnější, ale už mi zůstala Belinda. Určitě nelituju,“ naráží na jeden ze svých nejslavnějších hitů.

S Václavem Hybšem zažili plodné roky. „V 70. letech jsem se mu pokusil vnutit písničku, ale jemu se to hrozně nelíbilo. Tak jsme měli takový konfliktní vztah, ale pak si mě oblíbil a dodnes, i ve svých devadesáti letech, chodí na naše představení do Semaforu.“

Přes dvacet let v Semaforu

Jiří Štědroň je členem Semaforu od roku 2001. „Za ta léta jsem tam odehrál asi 50 rolí, byly převážně nesympatické. Ale záporáci se hrají líp.“

V představení „A přece se točí“ hraje a zpívá společně s Jitkou Molavcovou a Jiřím Suchým. „Hraju dokonce zaměstnavatele Jiřího Suchého a musím mu tykat, kdežto on mně vykat. Vlastní improvizace ve hře ale nevidí rád. Je to jeho dílo, tak mu ho nekazíme,“ dodává s pokorou.

Kniha na obzoru a nová vystoupení

Prosadil se i na poli spisovatelském, na kontě má deset knih. Zanedlouho vyjde kniha o něm samém z pera známé spisovatelky Marie Formáčkové. „Dozvíte se leccos a leccos tam ještě bude chybět,“ usmívá se.

Psaní vzpomínek ho donutilo ohlížet se do minulosti. „Člověka to dostane do určitého módu, začnete vzpomínat, až se protrhne ta hráz vzpomínek. Už mi to pak bylo protivný. Ale chraň Bůh, ničeho nelituju. Věk už na to mám, ale pořád se raději dívám dopředu.“

I proto stále skládá písničky a vystupuje se skvělými muzikanty, kterými se obklopil. „Je to takový řekněme recitál, kde máme i chvíle k zamyšlení a budeme představovat i knížku. Jsem strašně zaškatulkovanej do toho prince, takže rád vymýšlím něco nového.“

Alex Mynářová a Jiří Štědroň|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Byla pro něj Popelka s odstupem času prokletím, nebo požehnáním? Jak vzpomíná na Josefa Zímu, kterého považoval za svůj vzor a se kterým nazpíval duet Princové v důchodu? Jaký je jeho nesplněný sen? Poslechněte si v pořadu Alex a host.