Úterní Noční linka: Oblečení po sourozencích

12. listopad 2024

Skličovalo vás celé dětství, že jste museli nosit oblečení po sestře či bratrovi? Dnešní děti tyto starosti asi nemají, navzdory všeobecné drahotě lze v secondhandu pořídit hezké dětské oblečení za pár korun.

Ale co vy? Chodili jste na brigády, abyste si mohli pořídit něco nového, co bude jen vaše – pravé džíny, krásné šaty nebo značkové oteplovačky v Tuzexu? Považujete dopisy Ježíškovi s prosbou o značkové triko se Spidermanem či Harry Potterem za noční můru, nebo coby milující rodiče a prarodiče snesete, jen pro rozzářené dětské oči u vánočního stromečku, průvan v peněžence? A přihodila se vám někdy, z důvodu nošení oblečení po sourozencích, nějaká humorná příhoda?

Do dnešní Noční linky s Borkem Kapitančikem telefonujte na číslo 731 800 900. Psát můžete na e-mail linka@rozhlas.cz nebo do webového formuláře níže.

Jaroslav Prostějov|Dobrý večer, do studia i všem posluchačům. Sestra byla mladší a dědila něco po mě. Ale jen méně. Já osobně jsem dědil po starším bratranci. Strejda mohl nakupovat v Tuzexu a bratranec tak nosil věci, které jsem mu záviděl. Když mu to bylo malé, či to už to nenosil, přišla teta ať si něco vybereme. No a moje máma byla ráda, protože jsem to měl ještě na doma, na běhání venku s kamarády a tam jsem trička, košile, starší bundu atd. ještě využil. Nebo jsem si stará trička po bratranci později bral jako učeň do práce pod montérky a podobně. Vše se využilo. Jednou ,ale bratranec, měl tričko se závodníkem NIki Laudou a já mu ho jaký malý moc záviděl. Pořád jsem čekal , kdy ho zdědím. Nakonec mě sterjda překvapil a podobné jsem dostal k narozeninám. Bylo úplně nové. . V příbuzenstvu, co už se nenosilo, unosil jiný, pokud to bylo solidní, ještě doma, či na práci na zahradě a podobně. a pak se to rozstříhalo na hadry a bylo. Holt dřív byli lidé víc šetrnější a oblečení se využívalo dokud to šlo.. Tak všem hezkou dobrou noc a vám Borku děkuji za fajn vysílání
Dana |Zdravím, Borku, teda nad těma teplakama dole do gumy jsem se fakt pobavila. Stačí se podívat na fotky z dětství a mládí a člověk by se uřehtal.
Daniela z Prahy |Zdravím všechny posluchače. Narodila jsem se za války a vlastně nikdy v dětství jsem nebyla v obchodě kupovat oblečení. Tatínek byl farář a příslušníci církve nosili na nedělní bohoslužby oblečení po svých dětech a jedna hodná paní mi z těch kvalitních předválečných šatů, z nichž jiné děti odrostly, různou kombinací šila a vytvářela originální modely. Dnes to zní divně, ale já byla od malička zvyklá chodit na zkoušky ke švadleně. Vždycky s maminkou diskutovala, zda to sedýlko neudělat z jiného kousku látky. Víte, že dnes na to ráda vzpomínám, byť už jsem velká holka a vím, že to bylo z chudoby a nedostatku. Ale v té době byli lidé k sobě navzájem štědří a pomáhali si. Když byl syn malý, hojně jsme využívali burzy s oblečením. Vnuci už byli o tři roky od sebe, tak ten menší bohužel dědil. Tomu staršímu se kupovalo kvalitní oblečení, protože se už počítalo, že to druhý zdědí. Možná nás oblečení tak moc nebralo jako dnešní puberťačky. Vnučka přijde a ptá se babi, jak se ti líbí můj oufit? Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co chce vědět. Dobrou noc přeje Daniela
Jana Jirkov|Dobrý večer Borku a posluchači, většinu svého života jsem nosila věci po někom, ačkoliv jako jedináček jsem si rozhodně stěžovat nemohla i v této době je tomu tak a nějak mi to nevadí, ale když jsem začala pracovat, těšila jsem se až si koupím oblečení nové, které se mi líbí a velikostně mi sedí. jinak oblečení nosím takřka do roztrhání, které nechci pošlu dál, mám i takové kousky, do kterých vím, že už se nikdy nevejdu, ale z důvodu citové vazby se jich nechci vzdát, zkrátka šaty dělaj člověka a ať dělají radost všem posluchačům i posluchačkám i Vám Borku!
Tina|Jako dítě jsem byla věčně věků naštvaná,protože jsem musela nosit "hadry" po ségře. Ona měla nové a já věčně věků něco po ní. Nicméně teď má ségra trojčata a její holčička dědí po mojí a moje zase od nich dostává hezký batikovaný trička,protože na tohle jsem já levá a ségra si je doma vyrábí. Moje děti to měli od malička tak,že část věcí byla nová,část zděděná a část třeba ze sekáče,když jsem tam viděla něco opravdu hezkého. Brali to normálně a nijak je to nepohoršovalo. Vlastně až teď ten poslední měsíc co je syn na gymplu poprvé přišel s tím,že by chtěl nějaké značkové boty a hadry. Naštěstí máme kousek outlet,kde se to dá lehce pořešit.
Jitka|Já ráda nosila oblečení po bráchovi a vůbec mi nevadilo, že je to klučičí, naopak se mi to líbilo...
Dana|Hezký večer Vám, Borku a taky všem posluchačům. Já jsem byla sice starší, ale protože mladší sourozenec byl kluk, tak se nechtěl podřídit, že by nosil něco po mně, asi tak kromě tepláků, tak jsme měli každý svoje oblečení. Stavěli jsme barák, tak jsme moc peněz neměli, ale maminka byla švadlena, tak občas něco ušila, co se vymykalo běžnému oblečení, tak se to celkem dalo. Ono před těmi šedesáti lety bylo dost těžké něco sehnat, aby to bylo aspoň trochu moderní. Ale nějak jsme to přežili. Představte si, že mi bylo sedmnáct a strašně jsem si přála nový kabát. Jeli jsme tehdy do Bratislavy a dostala jsem opravdu nádherný bleděmodrý takový delší kabát, byl i celkem dost drahý, ale maminka mi ho koupila. Já jsem tehdy studovala a jezdila jsem vlakem do školy. Před těmi roky to byl samozřejmě vlak na uhlí, všude samý kouř, černota na zemi a já jak jsem vystupovala z vlaku, tak mi ujela za zmrzlém schodku noha a já spadla na zem. Kabát samý černý olej, vyprat to nešlo, v čistírně to vyčistit nešlo a tak jsme ho vyhodili. Musím říct, že tehdy jsem hodně plakala. To je moje vzpomínka na mládí.
frantisek svaricek| DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.N.L.PROTOŽE JSEM BYL ZE SOUROZENCŮ NÉJTARŠI,TAK JSEM PONIKOM NIC NENOSIL,NAŠI MĚ MUSELI VŠECHNO KUPOVAT NOVÉ.PO MNĚ NEVIM JESTLI NĚKDO NĚCO NOSIL,SESTRA URČITĚ NE,NO A DALŠI BRÁCHOVÉ TAKY NÉ ,TO SPIŠ U NÁS NA DĚDINĚ SE TO DALO SOUSEDOVÍM DĚTEM ,KTEŘI MĚLI HLOUBĚJI DO KAPSY,TAK SE TO DĚLALO NA DĚDINĚ.NO A DNESKA SE TO HROMADI VE SKŘÍNÍCH A ZA PÁR ROKŮ SE TO VYHAZUJE.ZDRAVÍ FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Bedřich|Dobrý večer já jsem nikdy nenosil žádný věci po nikom Když byly velké prázdniny tak jsem byl na brigádě Potom když byla výplata tak jsem se koupil hodně Oblečení Za 6500 Kč dneska ty mladý lidi na to nejsou na brigády oni celý den vysílají na tik tok Protože tam jsou peníze nashledanou
Bohumír, nikdo není dokonalým!| Zdravím N. Linku, dnešní téma jako veselý vtip u nás. Naši osvojení vnuci dvojčata měli až do 8tř. malý vzrůst, ale pak se to otočilo. Po vyučení boty velikosti č.12 - 13, v oblečení jak by smet , každý rok nové větší. A tak se rozdávalo, doma v rodině se boty využili do čísla 10.Před tím doma po sourozencích , to moc nešlo. Oblečení obnošené sloužilo na práci jak doma tak na zahradě. Jinak na hadry, nebo do pece. Děkuji.
PAVEL ZE ŽIDLOCHOVIC|Tož dobré večír vespolek! Já si pamatuju, že sestra mi vyčítala, že mi naši kupovali oblečení, protože jsem byl na internátní základce v Brně a internátním učilišti v Praze, tak mi naši kupovali takové ohoz, abych v těch štatlech házel parádu a setra si na svoje první rifle musela vydělat svó první brigadó apod. Jinak tepláke a domácí ohoz koloval mezi mnó bráchem a švícó. Tož dobré večír a všecky zdravím a ať to všem sluší.
Koloběh věcí|Zdravím všechny posluchače i pana Borka. Když si uvědomím, že všichni lidé jsou si navzájem bratry a sestrami a tvoří jednu velkou rodinu, tak po svých sourozencích nosím vlastně všechno oblečení, kromě spodního prádla, ponožek a obuvi. Jsem pravidelným zákazníkem second handů a téměř všechno oblečení nakupuji právě tam. S válkou na Ukrajině se ale karta obrátila. Všechny věci, které již nepoužívám, ale jsou ještě v dobrém stavu, putují pravidelně v krabicích a pytlích do oblastí, kde je to potřeba. Posílám tam ale i přikrývky, deky, potraviny nebo domácí spotřebiče. Koloběh věcí tedy pokračuje. Pěkný večer přeje Milan z Nového Jičína.
Marta|Dobrý večer všem. V roce 1948 jsem šla do 1.třídy. Bydleli jsme v Praze na Vinohradech, škola byla na nám. Jiřího . Na fotkách jsou děti vyšñořené, holčičky bílé punčocháčky, kabátky, kloboučky, štuclíky. Pak jsme se přestěhovali na okraj Prahy do Vokovic. To byl rozdíl. I já mám na fotce manžestráky a svetr po o 6 let starším bratrovi. I penál, tašku do školy atd. Všechno bylo na lístky a my byli skromní, vůbec mi to nevadilo . Hnědé šněrovací boty s přidělanýma šlajfkama na kličku. Jsem ráda, že dnešní děti si mohou vybírat, někdy až moc, značkové oblečení. Ale my jsme byli šťastní i tak .Zdraví Marta z Prahy 6.
Marta z Pardubic| Do školy jsem začala chodit po válce a trpělivě jsem snášela,že oblačení mám po starší sestře. Když jsem šla na přijímačky na střední školu, poslali mi příbuzní z Ameriky šaty po neznámé sestřenici.Byly krásné modro-bíle proužkované a zřejmě už s umělým vláknem. Byla jsem šťastná a točila se v nich před zrcadlem. Ty si vezmu na přijímací zkoušky. Nikdo nebude tušit, odkud tu parádu mám, ale nakonec jsem si přes ně uvázala pro jistotu pionýrský šátek. Psal se rok 1954 a byla jsem přijata.
Dita|Dobrý večer. Mám o dva roky staršího bratra a to si pište, že jsem po něm nosila oblečení. Ne teda všechno, ale třeba si moc dobře pamatuju jedny kalhoty. Střih hrůza a materiál ještě horší. Neuvěřitelně mě kousaly a já se nestačila škrábat. Ale i tak si nepamatuju, že bych nějak moc protestovala ohledně oblečení. Prostě co bylo doma, to se obléklo a hotovo.Když vidím, jak dnes mé malé dcery řeší oblečení....je prostě jiná doba.
Další příspěvky