Úmrtí devítičlenné Djatlovy expedice zůstává stále opředeno tajemstvím, říká spisovatel Martin Lavay
Zánik Djatlovovy expedice je jednou z největších neobjasněných záhad 20. století. Pod Mrtvou horou na Uralu bylo nalezeno devět členů této expedice bez známek života.
Psalo se 1. února 1959. Pod Mrtvou horou na Uralu bylo nalezeno devět členů Djatlovovy expedice bez známek života. Všechny přítomné šokuje neobvyklé zbarvení mrtvých těl a nevídaná zranění. Šlo snad o tajné testování jaderné zbraně? Vyskytuje se v oblasti Yetti? Kdo zavraždil tyto mladé lidi? Na tyto a další dotazy v Apetýtu odpovídal Martin Lavay, autor mnoha knih, věnovaných kontroverzním tématům. Zánik Djatlovovy expedice je totiž jednou z největších neobjasněných záhad 20. století.
Djatlovova expedice je pojem, kteří budou milovníci konspirací skloňovat ještě po dlouhá desetiletí. V severním Urale pod horou zvanou Cholat Sjachyl, tedy Hora mrtvých, zahynula v polovině 20. století devítičlenná výprava. Těla byla zmrzačená, některým chyběly orgány, horolezci vybíhali ze stanů bosí a neoblečení. Co je zabilo, se dosud neví. Když tábor 26. února objevila první záchranná výprava vyslaná za Djatlovem v domnění, že se horalové jen ztratili, byl to pohled tak příšerný, že dodnes nikdo neví, co si o tom myslet. Stany byly rozřezány zevnitř, nejspíš takto z nich utíkali členové expedice. Bez oblečení, jen v podvlíkačkách a bez bot letěli ze stanů jak šílení do sněhu a mrazu, někteří z nich dokonce na sobě měli kus prádla někoho jiného. Okolo tábora byly do výšky pěti metrů polámané stromy, nejspíš se na ně tábornici snažili vylézt. Mrtvá těla ležela v němé hrůze všude kolem, některá byla ohořelá, jiná znetvořená, jedné z členek výpravy chyběly oči, jazyk a tkáň na čelisti, jiné mrtvoly měly zpřelámané kosti a proražené lebky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
