Spolupracovala s Lubichem i Bromem. Eva Králová Krechloková se ohlíží za kariérou zpěvačky i učitelky
„Několik let jsem nejedla oříšky ani zmrzlinu, můj učitel to vždycky poznal na kvalitě hlasu,“ říká s úsměvem zpěvačka Eva Králová Krechloková. Je také dlouholetou učitelkou němčiny, tou se ale stala až poté, když se do Německa provdala.
Zpívání pro ni bylo a stále je celoživotní láskou. Už jako osmnáctiletá začala navštěvovat lekce u proslulého pedagoga Bernarda Kočaře, ke kterému se sjížděli zpěváci, ale i operní pěvci z celé republiky.
Čtěte také
„Dostala jsem víc talentů, uměla jsem i pěkně malovat. Setkání s panem Kočařem byl ale pro mě zásadní mezník. Byl skvělý člověk, chodila jsem k němu i dvakrát za den, postupně jsem se učila svůj hlas ovládat. Základem byla vždy dechová cvičení, to je alfa i omega pro každého zpěváka. Když jsem mu poprvé předvedla lidovku, zeptal se, jestli nechci zpívat operu, že hlas na to mám. Já jsem ale chtěla zůstat u svých oblíbených písniček, měla jsem ráda spíš rockovější hudbu. Jinak jsem ho ale poslouchala na slovo, několik let jsem třeba nejedla žádné oříšky ani zmrzlinu.“
Vítězství v soutěži
V roce 1972 se zúčastnila pěvecké soutěže Kokořínský kos. Výhra ji samotnou sice překvapila, ale také otevřela dveře. Spolupracovala pak například se skupinou Oldřicha Lubicha, Gustavem Bromem, Pavlem Cmíralem nebo Pavlem Břouškem.
„Na soutěž mě tenkrát doprovázela kamarádka, a když jsem si odbyla své soutěžní vystoupení, tak jsem se převlékla z kostýmu do ‚civilu‘ a šla si za ní sednout do hlediště, abych si poslechla, jak zpívají ostatní. Byla jsem spokojená, že jsem se dostala do finále, to totiž tenkrát znamenalo, že mi proplatí cestu a diety, to jsem brala jako konečnou metu. Pak mě najednou hledali pořadatelé, že mě potřebují vyfotit. To mi ještě nedošlo, že by se mohlo jednat o výhru. Nakonec jsem se musela jít opláchnout studenou vodou, měla jsem šok z prvního místa a navíc to znamenalo, že jsem musela ještě jednou zazpívat,“ vzpomíná Králová Krechloková.
Učitelování ji bavilo
Když se seznámila se svým budoucím manželem, musel ji o ruku žádat několikrát, než po čtyřech letech kývla a odstěhovala se za ním do Německa. Následně začala učit němčinu a to ji bavilo natolik, že u pedagogické práce zůstala dvacet let.
„Tenkrát už jsem měla hotové státnice z němčiny a gramatika mi vždycky šla lehce. Jako učitelka jsem se našla, studenty jsem nikdy nenechala jen tak sedět, používala jsem ve výuce i hodně písniček. Těšilo mě, že se všichni rádi zapojovali, ať byli z jakékoliv části světa. Moje krédo bylo, že nechci, aby se moji studenti nudili.“
Na které kolegy a životní peripetie nejraději vzpomíná? Co pro ni v současnosti představuje návrat ke kořenům a jaké má další sny a plány do budoucna? Poslechněte si v záznamu rozhovoru s Janou Kobylinskou.
Související
-
VIDEO: 100 let Gustava Broma. Podívejte se na koncertní hold legendárnímu jazzmanovi
Speciální koncert připomněl 100 let od narození kapelníka, který svou kariéru začínal v Rožnově pod Radhoštěm, a jeho život byl spjat s Brnem.
-
Krautgartner musel do Brna, aby si poslechl big band
Mohl by rodák z města Mikulova, významný jazzman Karel Krautgartner zůstat v rodném městě, aby si poslechl kvalitní big band? Během svého života by se načekal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.