Probudila se ve mně touha rozloučit se normálně a ne jako kulhající srnka, je odhodlaný překážkář Petr Svoboda
Překážkář Petr Svoboda je mistrem Evropy z roku 2011, dvakrát se účastnil olympijských her. Řadu překážek, nejen těch atletických, musel překonat i v běžném životě.
Petr Svoboda nedávno oslavil čtyřicáté narozeniny, a ačkoli je pro většinu lidí kvůli vážnému zranění jeho kariéra ukončená, on už zase trénuje. „Jsem v přípravě. Probudila se ve mně touha rozloučit se normálně a ne jako kulhající srnka, případně na nosítkách. Našel se člověk, který je schopen mi finančně pomoc, tak teď už je to jenom o mně. Trenéra nemám, se svýma zkušenostma už si umím tréninkový plán sestavit.“
Individuální sport ho zaujal
Pochází z Budišova, kde začínal s fotbalem. „Tím jsme totálně žili. Byl to takový náš okresní přebor,“ usmívá se při vzpomínce. „U atletiky mě oslovila ta individualita, to mě pohltilo. Hodně mě zajímal i hokej, ale byl to drahej sport a rodiče si to nemohli dovolit. Atletika byla finančně dostupnější, i když s těma elasťákama jsem se sžíval. Není to obleček, který na sebe chcete v pubertě soukat.“
Jeho soupis zranění je velký. Mezi nejvážnější ale patřilo období, kdy mu praskla nožní klenba. Poté se přidala zánětlivá bursa v achilovce a následovaly dvě operace. „Prožil jsem tři roky se sádrou a hrozbou amputace, a tak jsem šťastnej, že můžu zase běhat. Možná je infantilní věřit, že se dá ještě něco dokázat, ale nakonec bronzovou medaili jsem taky získal až po třicítce.“
Přiznává, že v té době se uzavřel do velké bubliny a prošel i rozvodem. „Neumím si představit, co lidé kolem mě prožívali. Muselo to být těžké. Ale ta touha fungovat normálně se stala až jakousi drogou. Takže občas dělám víc, než bych měl, a pak se častěji zraním. Měl bych věnovat víc času regeneraci,“ myslí si atlet.
Poslední rok kariéry a velké cíle
„Věřím, že to tělo je pořád konkurenceschopný. Já se s ním učím fungovat pořád. Chci doběhnout do cíle po dvou a hrdě zamávat. Mít z toho odchodu radost. Vím, že tohle je poslední rok mé kariéry.“
Cíle si nedal zrovna lehké. „Chystá se mistrovství Evropy a kvůli covidu se nahrazuje Mistrovství světa z Pekingu. Takže, když to vyjde, tyto dva závody bych chtěl ještě absolvovat. A taky udělat světovej rekord nad 40 let. Zkusil bych halový rekord i venku. Mohl bych to zaběhnout, ale záleží na zdraví.“
Netuší, jestli mezi sprintery nebo trojskokany je někdo přes čtyřicet. „Myslím, že tam budu nejstarší, asi další takový blázen tam nebude,“ usmívá se. „Pro mě je ale věk jen číslo. Spolupracuju a trénuju s mladýma lidma a i to tělo se na ně nějak naladí, takže já se ráno nebudím s tím, že by mě něco bolelo, naopak jsem nabuzenej na třífázový trénink.“
Jak vypadá jeho tréninkový den? Jakého úspěchu si váží nejvíc? Jaký zážitek má z olympijských her v Pekingu? Co plánuje po konci kariéry? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
