Před 120 lety byla otevřena chata Libušín. Už za pár měsíců se po požáru otevře veřejnosti

Přesně před 120 lety mohli lidé poprvé nahlédnout do Libušína na Pustevnách. Po druhé by se mohla chata, kterou před více než pěti lety zachvátil ničivý požár, dočkat slavnostního otevření už za pár měsíců. Kdy přesně, není zatím jasné. Stavbu komplikují složité technologie i počasí.

„Je to způsobené jednak složitostí té stavby. Složitostí třeba toho, že se do lidové architektury původní musí vestavovat spoustu inženýrských sítí,“ vysvětlil Jindřich Ondruš, ředitel Valašského muzea v přírodě. Stavbu podle Ondruše není dobré uspěchat, důležitá je kvalita řemeslné práce.

Práce na interiéru Libušína|foto: Gabriela Hykl

„My také velmi trváme a dbáme na to, aby ty práce byly provedeny kvalitně. Aby tam vlastně byl co největší podíl práce prováděné tak, jak se prováděla kdysi. A samozřejmě při tom rozhodování co udělat a neudělat, tak jsme zvolili spíše náročnější postup. Protože jsme říkali, prostě Libušín tady chceme, aby byl další desetiletí a nejlépe staletí. Tak vlastně od základů už to muselo být provedeno pořádně,“ uvedl.

Na stavbu dohlíží architekt Jaroslav Svěrek. Se stavebníky denně řeší, jak věci udělat, připevnit či upravit tak, aby co nejlépe odpovídaly plánům Dušana Jurkoviče. „Musím říct, že toto je snad jediná stavba, kdy jsme s firmou nijak nebojovali. Že oni se spíš snažili jakoby to domýšlet spolu s námi,“ upřesnil architekt. Jak to třeba udělat technologicky? „Přesně. Jak to udělat, nebo jestli to třeba neudělat i líp, nebo jako to odpovídá tomu Jurkovičovi. Čili v tomto smyslu je to spíš takové, jako že se tak doplňujeme,“ uvedl Svěrek.

Práce na interiéru Libušína|foto: Gabriela Hykl

V jídelně u výzdoby interiéru už teď čekají jen dokončovací práce. „My už nyní finišujeme i s výmalbou, kde už jsou čtyři ornamenty, už tam máme Portáš i Stavinohu, Ondráše a Juráše. Do interiéru se pustíme přibližně v půlce září, ale samozřejmě už máme firmu na nábytek a ta už pomalinku začíná vyrábět, protože jsou tam široké stoly, složitý materiál. Firma už si vybírá skladově materiál, aby mohla udělat takový interiér, jaký původně byl,“ vysvětluje technický náměstek ředitele Valašského muzea v přírodě Milan Geseirych. Na práci řemeslníků dohlíží také Martin Zeťák, který má na starosti tesařské práce.

„My nyní doděláváme exteriéry. Možná, když se podaří a bude počasí, tak v příštím týdnu bychom chtěli malovat. Tak ono vlastně všecko, co už tu máme hotové, tak se objeví. Ono už tam je hotové, ale lidi si to možná ani nevšimnou přes to lešení a je to takové splývavé, jednobarevné. Až to vymalujeme okrovou, červenou, do toho zelené linky a tak dále, tak vlastně všichni lidi vlastně si řeknou, že se to tam vlastně rozzáří. Že ten Libušín dostane konečně tu fasádu, aby to vypadalo,“ popsal Geseirych.

Práce na interiéru Libušína|foto: Gabriela Hykl

Otevření Libušína by mohly podle Jindřicha Ondruše zpozdit administrativní úkony. „My s otevřením musíme počkat na to, až to bude skutečně ta stavba zkolaudovaná. Musíme vysoutěžit staronového, či nového nájemce a to, aby tam přišli návštěvníci, tak k tomuto musí být splněné všechny tyto kroky,“ dodal ředitel Jindřich Ondruš. Když vše půjde podle plánu, mohli by lidé do obnoveného Libušína nahlédnout už na jaře příštího roku.