Nový židovský rok 5786

Judaismus odvozuje letopočet od stvoření Biblí uváděného prvního člověka Adama.  Podle vědců však vesmír vznikl před 13 miliardami 800 miliony let. Naše Země je stará přibližně 4 a půl miliardy roků a Homo sapiens se objevil někdy před 300.000 lety.

Ne snad, že by v tradičním židovském prostředí nebyli dodnes zastánci doslovného Božího stvoření světa v šesti dnech. Vedle toho však již dávno v minulosti existovaly i názory jiné. „Nemysli si, že dny stvoření byly jako naše dny /.../, protože nebylo slunce, aby je počítalo až do čtvrtého dne /.../ Dny stvoření jsou vyšší, skryté skutečnosti,“ napsal ve 13. století vůdčí představitel židovského náboženského myšlení rabín Moše ben Nachman. A již o století dříve další z velikánů judaismu rabín Moše ben Maimon nevylučoval, že svět nemusí trvat tak, jak uvádí židovský letopočet.

Po dalších staletích je dnes zřejmé, že svět víry a věda nemusí být v rozporu. „Dny stvoření nejsou doslovné, ale odpovídají etapám vývoje vesmíru, jak ho zná moderní věda,“ napsal současný americko-izraelský profesor fyziky Nathan Aviezer. „Fyzika relativity ukazuje, že čas plyne různě – šest dnů z Boží perspektivy odpovídá miliardám let z pohledu Země.“

Obdobně soudí i další z uznávaných americko-izraelských fyziků Gerald Schroeder. Podle něho „z pohledu kosmického času je možné chápat šest dnů stvoření jako shodu s moderní kosmologií. Kvantová fyzika a Tóra nejsou v rozporu.“

K takovým závěrům však třeba něco dodat. Judaismus nenahlíží čas jen cyklicky v řádu dní, roku a součtu let¸ ale neméně jako průvodce dějinami spásy. Na jedné straně tak čas svým opakujícím se rytmem provází náboženský život, na straně druhé jako čas lineární má počátek a konec; v běhu let značí stupeň duchovního vývoje lidstva. Takovému pojetí odpovídá Talmudem a židovskou mystickou tradicí sdílený koncept dvoutisíciletí v 6000 letech trvání světa. Domyšleno do současnosti, v právě začínajícím židovském roce 5786 se má svět po předchozích čtyřech tisících let duchovní tmy a náboženského probuzení připravovat v tomto šestém tisíciletí na příchod Mesiáše v tisíciletí sedmém. To již má být dobou vykoupení, harmonie a Boží blízkosti.

Je to představa pro všechny a bylo by hezké, kdyby se v ní židovská mystická tradice nepletla i pletla. Kdyby totiž bylo jisté, že lidstvo vskutku a zaručeně čeká čas vzájemnosti a souznění – a přitom se na takovou dobu nemuselo čekat ještě nejméně 214 let do roku 6000 židovského letopočtu.