Navštivte Prostějov židovský, proč Polsko a Izrael vedou spor o dějiny a proč připomínat Jom ha-šoa

16. duben 2023

Kterému městu se přezdívalo hanácký Jeruzalém? Polsko a Izrael se přou o výklad holokaustu. A jak si připomenout Den památky šoa a hrdinství?

Do Prostějova napříč časem i prostorem

Hanácký Jeruzalém se kdysi říkalo městu Prostějov. Dnes je to ale název spolku, který se v hanácké metropoli stará o připomínku její slavné židovské minulosti. Spolek nyní spustil speciálního průvodce Prostějov židovský v mobilní aplikaci TourStories. Ta umožňuje projít si bývalé židovské ghetto napříč časem i prostorem buď přímo v Prostějově, nebo i virtuálně z domova. A my už máme na telefonu Janu Gáborovou ze spolku Hanácký Jeruzalém.

Proč se Prostějovu říkalo hanácký Jeruzalém? „Prostějov měl největší židovskou komunitu na Moravě, hned po Mikulovu,“ říká Jana Gáborová a pokračuje: „Bohužel období šoa, druhé světové války tady tento důvod umazalo, nicméně my se k němu vracíme a hlásíme.“

Aplikace seznamuje s židovskou historií v Prostějově od chvíle, kdy tam Židé přišli, a zastavuje se u jednotlivých míst někdejšího židovského ghetta.

Pomocí bonusových materiálů se uživatelé aplikace mohou také dozvědět o významných prostějovských rodácích židovského původu. „Jedním z nich je například Edmund Husserl, představujeme třeba jeho korespondenci s T. G. Masarykem. Dále se zájemci dozvědí něco o Maxi Fleischerovi, který proslul jako vídeňský architekt. Pak je tam bonusový materiál o Lole Beer Ebner, což je prostějovská rodačka a proslula jako první dáma izraelské módy. V neposlední řadě je materiál obohacen také o Gideona Brechera, což byl velmi významný lékař,“ vypočítává Jana Gáborová.

Realizoval archiekt Max Fleischer nějakou stavbu přímo v Prostějově? A kdo pomohl v Prostějově vymýtit choleru po prusko-rakouské válce? Poslechněte si Janu Gáborovou ze spolku Hanácký Jeruzalém.

Polsko a Izrael stále řeší minulost

Mezi Izraelem a Polskem se v posledních letech odehrávaly spory ohledně společných dějin a jejich vlivu na dnešní vztahy. Část těchto neshod se podařilo urovnat mezivládní dohodou, ale podle některých názorů za příliš vysokou cenu ze strany Izraele, jak v následujícím příspěvku vysvětluje Jan Fingerland.

„Ani po téměř osmdesáti letech od skončení války se Polsko a Izrael neshodou, co přesně se tehdy odehrávalo, například zda a v jaké míře se na vraždění Židů podílela i polská veřejnost,“ říká Fingerland.

Spor o výklad společné minulosti vedl k dramatickým krokům, včetně odvolání velvyslance. Fingerland upozorňuje, že v březnu se ale kabinet Benjamina Netanjahua dohodl s polskou vládou na urovnání sporu, což vypadalo jako konec problému.

„Před několika dny byl ale zveřejněn text dohody a debata vypukla nanovo. Kritici dohody jsou prý nepříjemně překvapeni ústupky, které izraelský kabinet udělal vůči polské verzi společných dějin, která podle nich záměrně potlačuje nepříjemné skutečnosti,“ uvádí Fingerland.

V čem se polský výklad dějin liší od toho izraelského? Proč do Polska přestaly jezdit výpravy izraelských středoškoláků? A proč vadí kritikům text nové dohody? Poslechněte si celý příspěvek Jana Fingerlanda.

Proč připomínat Jom ha-šoa

Židům se někdy vytýká, že za holokaustu šli „jako ovce na porážku“ a nebojovali. To ale není pravda. K jedné z největších vzpour došlo přesně před 80 lety ve varšavském ghettu. V dubnu 1943 se Židé vzbouřili proti jeho likvidaci a celý měsíc vydrželi vzdorovat. Jejich odpor připomene Jom ha-šoa, Den šoa, který letos připadá na 18. dubna. Ve 24 městech po celém Česku se během něj budou číst jména obětí. Na význam této připomínky se Daniela Brůhová zeptala předsedy Terezínské iniciativy Michala Stránského.

Povstání ve varšavském ghettu začalo 19. dubna 1943. „Všichni věděli, že nemají naději na úspěch. Bylo to povstání, které bylo předem odsouzeno k zániku. Neměli žádné zbraně, měli pár pušek proti po zuby vyzbrojeným nacistům. Ti ještě k tomu celé ghetto zapálili. Takže mnoho lidí skončilo sebevraždou tím, že skočili z horních pater. Oni nebojovali o své životy, ale spíš o potřebu zemřít heroickým způsobem, zemřít v boji,“ vysvětluje Stránský.

Den začátku povstání ve varšavském ghettu se tak stal dnem vzpomínky na všechny oběti šoa. „Ti lidé nemají vlastně nic, ani vlastní hrob. Čtení jejich jmen, to je jediná připomínka jejich životů,“ říká předseda Terezínské iniciativy Michal Stránský. Jom ha-šoa dnes existuje ve všech civilizovaných zemích.

Proč je důležité oběti připomínat? A proč číst jména i dětí?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.

autor: Noemi Fingerlandová
Spustit audio