Nastala sklizeň ježků. Tak popisuje situaci v Záchranné stanici Ptačí centrum na začátku podzimu její zakladatel Zdeněk Machař
Na pohled zvířátko jako z pohádky, ve skutečnosti dravec. I tak lze popsat ježka. Při tom právě ježky spousta lidí obětavě na podzim zachraňuje. Pomoc jim v pravý čas poskytne i host Apetýtu Zdeněk Machař ze Záchranné stanice Ptačí centrum v Brně, ačkoli iluze si o jejich charakteru nedělá.
„Ježek je dokonalý predátor. Při zatmění vyrazí do akce, prohledává kdejakou skulinu, loví drobné živočichy a vysrkne i vejce. A když narazí na menšího ježka a je hladový, je schopný ho rozsápat a sežrat,“ vysvětluje obětavý zachránce zvířat Zdeněk Machař.
Ježek je ovšem velmi praktický a neváhá, jestliže si může na svých výpravách za potravou ušetřit práci. Podle Zdeňka Machaře dokáže vypozorovat, kam lidé dávají jídlo pro své domácí mazlíčky a pravidelně se tam chodí stravovat. Má to ale jeden háček. „Když on začne chodit k těm pejskům a kočičkám na mističky, už do terénu nevyrazí a vykrmí se jako koule.“
A kdy tedy nastává čas tomuto nemilosrdnému lovci pomoci? Pro úspěšné přezimování potřebuje ježek ve druhé půlce října hmotnost alespoň 400 g a v listopadu minimálně 600 g. Není třeba ovšem ježka při rozhodování o tom, co s ním, vážit. Podle Zdeňka Machaře existuje rozlišení mandarinka, pomeranč a pomelo. „Ti malí ježečci zrovna v této době, kdy nám kolísá teplota, ve dne vyrážejí do terénu, mnohdy pak podchladnou a nejsou schopni se ani smotat. Těm pak je potřeba pomoci.“ Pokud malému ježkovi poskytneme azyl a správnou péči, brzy pookřeje a můžeme ho zase vypustit do přírody.
A co tedy potřebuje? „Dáme ho do krabice, připravíme do mističky vodu s rozpuštěným glukopurem nebo cukrem a nabídneme mu třeba kuřecí maso nebo kapsičku pro kočku či pejska,“ radí Zdeněk Machař. Do jeho jídelníčku ale určitě nepatří mléko a jablíčkem, se kterým je tak často vyobrazován, ho taky zachránce moc nepotěší.
Když si člověk není jistý, jak postupovat, je lepší se obrátit na odborníky ze záchranné stanice. Třeba právě na tu, kterou provozuje Zdeněk Machař. „Teď jsme na nějakých padesáti ježcích, přes zimu jich míváme až 120.“ Jsou tam v dobré společnosti. „Kromě medvědů, vlků, jelenů a bobrů vlastně se k nám dostává všechno,“ dodává obětavý zachránce.
A jaké největší zvíře se do Záchranné stanice Ptačí centrum dostalo? Komu dal Zdeněk Machař jméno Rambo? Kdo je Vlastička a kterému chovanci říká Boris? To všechno a ještě mnohem víc se dozvíte v Apetýtu!
Související
-
Rukama jí prošlo přes čtyři stovky ježků. Čím si ji získali? Já vlastně nevím, směje se ježčí máma
Jana Lorencová si vysloužila titul ježčí máma. Doma už léta pečuje o malé svěřence, kterých je někdy více než stovka. Věnuje jim svůj veškerý volný čas a lásku.
-
Poloostrov pro ptáky, víc vody pro ryby. Židlochovice a Vojkovice spojuje nový povodňový park
Při stavbě to vypadalo, jako kdyby bagry jen přehazovaly kopce hlíny. Teď už je výsledek vidět – mezi Židlochovicemi a Vojkovicemi vznikl povodňový park.
-
Vlci mají v přírodě své místo, střílet je kvůli ochraně hospodářských zvířat je nesmysl
Některé studie z jiných zemí dokonce ukázaly, že intenzivní lov může mít kontraproduktivní účinek, protože dochází k narušení sociální struktury smeček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
