Náš svět je barevný, úchvatný a ještě stále nezkažený, říká cestovatel a fotograf Jiří Kolbaba
Svůj profesní i soukromý život zasvětil cestování, objevování a fotografování. Procestoval všech šest kontinentů a dohromady zatím 145 zemí světa. Své zážitky sdílí prostřednictvím knih, výstav a přednášek.
Brněnský rodák, cestovatel a fotograf Jiří Kolbaba měl touhu cestovat a poznávat svět už od dětství, ale v tu dobu mohl jezdit s rodiči jen k Balatonu nebo do východního Německa. „Dál nás komunisté nikdy nepustili, a tak jsem kvůli tomu dvacet let výkonnostně a vrcholově sportoval, abych se dostal ven, což bylo super. Člověk se nemusel namočit s režimem a mohl se podívat třeba i na ten vytoužený západ.“
Už tehdy zkoušel fotografovat, ale až postupně se zdokonalil tak, že dnes patří mezi naše nejlepší fotografy. „Objevil jsem fantastického koníčka, který se mi posléze stal zaměstnáním. Je to pro mě spalující činnost, vidím svět v kompozicích a fotografování miluji.“
Svět vidí pozitivně
Intenzivní cestování, kterému se věnuje už více než třicet let, mu k focení přináší spoustu možností a má možnost i srovnávat. „Ten svět je tak barevný, tak úchvatný a ještě stále nezkažený. Přesto všechno, jak ho mnoho lidí vidí negativně, já ho vidím velmi pozitivně. Cestuji třiatřicet let a za tu dobu jsem měl šanci vidět tolik fantastických přírodních scenérií, potkat tolik úžasných, skvostných lidí a vidět exotických zvířat.“
Na cestách tráví většinu svého času, nezastaví se ale ani doma. Pokud je v Česku, tak jezdí po celé zemi a přednáší. „Jsem stále v jednom kole, na cestách jsem šest až sedm měsíců v roce a bylo jich už i devět,“ vypočítává Jiří Kolbaba. Letos už byl například v Norsku, na Islandu, Azorech, Faerských ostrovech a dvakrát v Africe, kde se může pochlubit i skvělým sportovním výkonem. „Před pár dny jsem byl na vrcholu Kilimandžára. Ačkoliv mi táhne na sedmdesátku, tak do těch šesti kilometrů jsem vylezl relativně v pohodě.“
Nejoblíbenější země
Za svoji kondici vděčí i dvaceti závodním sezónám v atletice, kdy běhal středně dlouhé tratě. Sport ho zformoval i jinak. „Člověk se naučí prohrávat a uvědomí si, že všechno je za něco, že se musí máknout. Kdo nemákne, tak nevyhrává a neplatí to jenom ve sportu.“ Dnes už sice Jiří Kolbaba neběhá, ale nachodí stovky kilometrů, miluje treky po celém světě.
K nejhezčím patří podle něj ty na Islandu, o kterém vydal fotografickou knihu. „Taky z hlediska fotogeničnosti je to nádherná země. Já jsem tam byl už pětatřicetkrát a stále se vracím. Dovedu si představit, že tam budu třeba i půl roku žít, fotit a psát knížky. Je to ideální místo ovlivněné geotermální, vulkanickou a seismickou energií. Pro mě je Island definitivně světová jednička.“
Co Jiřímu Kolbabovi chybí v uspěchané Evropě? Měl na svých cestách někdy strach o život? Co se stále učí? Kolik už nafotil snímků? Nejen to si můžete poslechnout v rozhovoru s Alex.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
