Místo, kam se chodilo jen v kroji. Fryštácký ratúz třikrát shořel, teď je to radnice

Fryšták
Fryšták

Původní radnice, po valašsku ratúz, stála na stejném místě ve Fryštáku jako dnes už v roce 1680

Fryšták je mezi kopci Vizovické vrchoviny a Hostýnsko – vsetínské hornatiny. Ve městě už je jenom lehce zvlněný terén. Ideální pro nenáročnou procházku. Proč si ji naplánovat? Protože tam mají památky, které stojí za to si prohlédnout.

Do Fryštáku jsem jezdila často za studentských let za spolužačkou. Tenkrát jsme samozřejmě žádné historické objekty nevyhledávaly. Taky nevypadaly tak skvostně jako dnes. Nedávno jsem si návštěvu Fryštáku zopakovala. Začala jsem v centru na náměstí Míru tím, že jsem si sedla na lavičku a rozhlížela se kolem sebe. Hned mě zaujala jednopatrová budova s věžičkou na střeše, lunetovými okny v přízemí, podloubím a výraznou okrově oranžovou fasádou s bílými reliéfy.

Podle státního znaku, erbu a vlajek pozná každý, že je to sídlo městského úřadu. Napadlo mě, že dům s tak výraznými prvky musí mít i svůj příběh. Dokonce jsem si přála, aby to byla nejstarší stavba ve městě. Není, je jí teprve sto devatenáct let. Na zelené louce ovšem postavená nebyla. Vyčetla jsem to ze zápisů kronikáře pana doktora Česlava Zapletala.

Původní radnice, po valašsku ratúz, stála na stejném místě jako dnes už v roce 1680. Byla dřevěná a měla dokonce některé shodné prvky se současnou budovou. Jednopatrová s úzkým průčelím a podloubím. Střecha s věžičkou a zvonkem byla v té době tradičně šindelová. Stavba se nedochovala, třikrát vyhořela. Na jejích základech byla na začátku 20. století postavená radnice nová. Navrhl ji architekt Vladimír Fišer.

Ratúz neboli městský úřad byl v minulosti velice uznávanou a váženou institucí. Dokonce tak, že, teď budu citovat: "Neb trestán byl ten, kdo by se opovážil zneuctít úřad tím, že by přišel buď v papučích, nebo kožichu. Ve fryštáckém kroji musel přijít!". Napsal v knize Městečko Fryšták místní malíř a spisovatel Ludvík Jadrníček. Žil v letech 1864 až 1954.

Na fryštáckém náměstí a v jeho okolí jsou ještě další hodnotné stavby. Třeba Hrubá hospoda ze 17. století. V minulosti byla součástí opevnění města. Farní kostel sv. Mikuláše, fara, rozhlehlá novorenesanční budova školy. Za ní je sokolovna, architektonicky úplně jiný objekt. Strohý, jasné linie bez okras. Letopočet vzniku 1930, autor předlohy, nikdo jiný než slavný architekt František Lydie Gahura.

Fryštákem vede Andrýskova naučná stezka. Na jejích panelech jsou zásadní informace o městě, památkách i krajině.

Spustit audio
autor: Věra Hotařová

Související