Milan Mundier: Jak jsem objevil Vranov nad Dyjí a našel v něm svůj nový domov

Pak přišel rok 2017. S mojí snoubenkou Zuzkou jsme zrovna řešili, kde strávíme naši první společnou dovolenou. A nakonec jsme se domluvili na Jazovické zátoce. Bylo to velké dobrodružství. Neměli jsme totiž auto, a pokud jsme chtěli jít někam na oběd nebo na nákup, museli jsme absolvovat více než půlhodinovou pěší túru do Starého Petřína a zde počkat na autobus mířící do Lančova. Musím ale říci, že takovéto cestování rozhodně mělo něco do sebe. A jednoho dne jsme si se Zuzkou řekli, že navštívíme Vranov nad Dyjí.

Ocitli jsme se tak v místě, které nás zcela okouzlilo. Dali jsme si oběd v restauraci Parník a absolvovali prohlídku zámku. A čím více jsme toho z Vranova nad Dyjí viděli, tím pevnější bylo naše rozhodnutí, že právě sem vyrazíme příští rok na svatební cestu. A přesně to jsme také nakonec udělali. Vranov nad Dyjí se stal naším osudem. Při každé další návštěvě tohoto kouzelného místa jsme objevili zase něco nového. Benátky, Přední Hamry, Zadní Hamry. Muzeum ryb, restauraci Country Saloon, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Navíc je tam malebné údolí, kde můžete poslouchat šumění řeky Dyje a současně se kochat pohledem na vranovský zámek.

Nepřeháním, když řeknu, že se dnes se Zuzkou cítíme ve Vranově nad Dyjí jako doma. Jezdíme tam při každé vhodné příležitosti a místní obyvatelé nás tam už docela dobře znají. Na zámek vede hned několik cest a všechny nám připadají kratší a kratší. Nejraději tam chodíme Kozí stezkou, která je teď ale dočasně uzavřená. Také na vranovskou pláž to je vlastně docela kousek, ale vydat se tam turistickým vláčkem znamená dopřát si další nezapomenutelný zážitek. Ovšem pozor, vláček tam jezdí denně pouze během sezóny. Zaveze vás nejen na vranovskou pláž a k vranovskému zámku, ale také k pevnostnímu muzeu. Milovníci moderní historie si zde mohou prohlédnout řopík, vojenský bunkr, který byl postaven během 30. let minulého století jako obrana proti hitlerovskému Německu. Jeho důležitost pak v roce 1938 ještě vzrostla, neboť Německo provedlo anšlus Rakouska, s nímž Vranov nad Dyjí sdílí hranici.

Vraťme se ale ještě na chvíli k vranovskému zámku. Ten je totiž naprostým unikátem. Původně se jednalo o hrad, který v 11. století pravděpodobně založili moravští Přemyslovci. Během třicetileté války byl ovládán Švédy, v důsledku čehož byl velmi vážně poškozen. V roce 1665 pak padl za oběť rozsáhlému požáru. Jeho tehdejší majitelé, příslušníci rodu Althannů, se jej tedy rozhodli přestavět na barokní zámek. Architektonickým těžištěm zámku se stal rozsáhlý Sál předků, jehož největší ozdobou je nádherná freska v kupoli od Johanna Michaela Rottmayra. Nyní je vranovský zámek ve vlastnictví státu a mohu-li to posoudit, je o něj dobře postaráno. Od roku 2021 si jeho návštěvníci mohou zakoupit vstupenku na tři vyhlídkové okruhy. Ze zámecké terasy se navíc nabízí malebný výhled na celý Vranov nad Dyjí. A pokaždé když se Zuzkou zámek navštívíme, odnesu si odtud další cínovou figurku – jsem jejich vášnivým sběratelem.

Erb nad vstupní bránou do zámku ve Vranově nad Dyjí|foto:Ludmila Opltová, Český rozhlas

Se Zuzkou jezdíváme do Vranova nad Dyjí pravidelně již šest let. A za tu dobu jsme si nemohli nevšimnout, jak toto místo prokukuje. Poté, co byla opravena hráz, začali se sem turisté zase ve velkém vracet. Bývalá stolárna se proměnila v přepychový penzion. Byla opravena místní knihovna. A tím to ještě ani zdaleka nekončí. Starostou Vranova nad Dyjí je již mnoho let Lubomír Vedra a obyvatelé městyse jsou s jeho prací dle všeho velmi spokojeni.

Nyní už do Vranova nad Dyjí jezdíváme ve třech. Líbí se zde totiž i našemu tříletému synovi Honzíkovi. Vyzná se tu už stejně dobře jako v Brně. A letos zde společně s námi objevil Hamerskou lávku. Jak už jsem zmínil, ve Vranově nad Dyjí vždy objevíte něco nového. Je to překrásné místo. Jednou jsme se se Zuzkou jen tak procházeli okolo Dyje, když nás zastavila dvojice turistů. „Promiňte, jste místní?“ zeptal se jeden z nich. „V podstatě ano,“ odpověděli jsme. Je to tak, Vranov nad Dyjí je naším druhým domovem. A právě s ním bychom jednou chtěli spojit naši budoucnost. Vranov nad Dyjí se zkrátka stal naším osudem.