Linda Dostálková: K boxu jsem se dostala už ve čtrnácti letech. Teď mi fandí u ringu i babička

Miluje bojové sporty a to, že je žena, nevnímá jako překážku. Dvacetiletá boxerka Linda Dostálková z Uherského Hradiště je úřadující českou vicemistryní a nedávno se vstoupila do světa profesionálního boxu.

Bojové sporty miluje od malička. Začínala kickboxem už ve čtrnácti letech a nyní je profesionální boxerkou. „Běžné to asi úplně není, to je fakt. Ale mně se bojové sporty vždycky líbily. Hlavně tedy ve filmech jako Rocky, to je taková klasika,“ popsala v rozhovoru pro Český rozhlas Zlín svou motivaci v začátcích Linda Dostálková.

V drsném sportu se vyžívá a nebojí se žádné rány. Ani o svou vizáž. „Zatím žádné zranění nebylo, jen tedy zlomený nos, to ano,“ přiznala mladá boxerka. Zranění ji ale neodradí a tvrdí, že to člověka posiluje a nutí více se chránit.

I babička byla teď na tom mém prvním profesionálním zápase a strašně se jí to líbilo.
Linda Dostálková, profesionální boxerka

Když s drsným sportem začínala tak o ni rodiče i babička měli strach. „Postupem času, až zjistili, že to myslím vážně, tak mě v tom sportu začali podporovat a je to v pohodě,“ popsala. Rodiče s ní jezdí na zápasy a fandí jí. „I babička byla teď na tom mém prvním profesionálním zápase a strašně se jí to líbilo,“ usmála se Dostálková.

Ze sportovních úspěchů si nejvíce váží výhry mezinárodního turnaje v Německu. „A také titul vicemistryně České republiky z loňského roku v amatérském boxu. Ale v podstatě beru to tak, že každý můj zápas je takový malý úspěch,“ přiznala. V pátek 28. června bude v rámci Slováckého léta mít Linda Dostálková v Uherském Hradišti exhibiční zápas.

Celý rozhovor s Lindou Dostálkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: Pavel Vacek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.