Lidé, kteří pomáhají. Začalo to nemocí vnuka, do registru dárců kostní dřeně našla 14 tisíc lidí
Náboru nových dárců kostní dřeně se osmasedmdesátiletá Zdenka Wasserbauerová z Otrokovic věnuje aktivně dvacet jedna let.
Do registru bez nároku na odměnu už zapsala přes 14 tisíc potenciálních dárců. S prací začala kvůli svému nemocnému vnukovi.
„Můj vnuk se v roce 1997 léčil na dětské hemato-onkologii v Olomouci. Velice mě to zasáhlo, tak jako každého. Měl naštěstí typ leukémie, kdy nepotřeboval kostní dřeň od dárce, ale vedle něj na pokoji ležel chlapec, dvou a půl letý Honzík. A ten transplantaci potřeboval, ale nedočkal se jí,“ vysvětluje Zdenka Wasserbauerová.
Lidé, kteří pomáhají. Starý strom nepřesadíš, pracovnice Charity najezdí na Kopanicích desítky kilometrů
Pracovnice Charity ve Strání vyjíždí každý den za klienty i na samoty v kopcích.
Jako první přes lety oslovila své spolupracovníky v Barumu, tři sta z pěti set souhlasilo. „To mě povzbudilo, začala jsem chodit po dobrovolných hasičích a spolcích a dělat osvětu,“ říká Zdenka Wasserbauerová.
A i když zapsala do registru přes 14 tisíc lidí, spokojená není. „Musím oslovit mladé lidi, dárců stále není dostatek,“ uvedla.
Za sto dvaceti lidí, kteří se zapíší do registru, nakonec může darovat kostní dřeň jenom jeden. A v Česku je potřeba ročně na dvě sta dárců, čtyřicet bývá z tuzemska, zbytek jsou dárci ze zahraničí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
