Kvalitní stanoviště pro včely zajistí dobré snůšky na venkově i ve městě. Vysoké výnosy měl i včelař v Praze
Stanoviště, místo, na kterém jsou umístěné včelí úly se včelstvy, musí splňovat určité podmínky. Kvalitní stanoviště je prosluněné, nachází se na jižní, jihovýchodní nebo na jihozápadní straně, a je chráněné před severními a západními studenými větry. Česno, vletový otvor, je umístěný minimálně 30 centimetrů nad zemí.
Stanoviště nesmí být v chladném a vlhkém dolíku. V okolí úlů musí být dostatek zdrojů. S tím souvisí velikost stanoviště. Počet včelstev musí odpovídat množství zdrojů, aby včely nehladověly.
„Stanoviště musí včelstvům v okruhu dvou kilometrů poskytnout dostatek pylu, nektaru nebo medovice. Spotřeba včelstva, taková ta záchovná dávka za rok, je 100 kilogramů nektaru nebo medovice, a kolem 40 kilogramů pylu. To ty včely musejí nasbírat. Co jim včelař odebere, ten výnos, to je ještě navíc, nad těch 100 kilo,“ vysvětluje František Kamler, bývalý ředitel Výzkumného ústavu včelařského v Dole.
Včely chtějí mít pod nohama sucho a teplo. Dřív se používala takováto metoda pro zjišťování vhodnosti stanoviště: „Staří včelaři, když chtěli ohodnotit stanoviště, šli večer na určené místo, stáhli kalhoty, a když jim byla zima na zadek, věděli, že stanoviště nevyhovuje a museli hledat dál,“ směje se František Kamler.
Město versus venkov
„Pokud jsou splněny podmínky pro kvalitu stanoviště, nejsou rozdíly žádné. My jsme měli jednoho včelaře v Praze 6, ten dosáhl velice vysokých výnosů. V mnoha městech, kde jsou zahrady, dostatek zeleně, jsou snůšky delší než na venkově. Od jara až do podzimu.“
A na venkově? „Na poli, třeba u řepky, je vynikající snůška tři týdny, a pak nic. Potom včelstva hladoví a musíme je převézt. Protože trvalých stanovišť, kde je hlavní snůška, to znamená snůška, po které vytáčíme med, není mnoho. Proto my jsme za mlada kočovali a vystřídali čtyři pět stanovišť. Nejprve do sadu, do meruněk, do jabloní, potom jsme jeli k řepce, z řepky k akátu, od akátu ke slunečnici a ještě k tomu někdy přibyla vojtěška. My jsme pořád měli úly na kolečkách na vozíku. A na stanovišti jsme byli tak dlouho, dokud trvala snůška. Kočování ustalo, když se začala pěstovat řepka všude, protože se kočovalo hlavně k řepce.“
Ve městech nastává problém, když jsou včelstva umístěná na střechy vysokých budov, což je teď moderní. „Tam je ale daleko větší vítr, závětří se tam těžko vytváří. Včely mají i daleko zdroj vody. Musí létat dolů. Normální letové dráhy včel jsou do 10 metrů nad zemí. A když jsou ta stanoviště třicet čtyřicet padesát metrů vysoko, včely to sice přežijí, ale nevyhoví se jim tam.“ To znamená, že nejsou vytvořené vhodné podmínky pro kvalitní stanoviště. Pokud se pro takové stanoviště podaří vytvořit podmínky jako v přírodě, je to v pořádku. „Ale to většinou není možné,“ dodává František Kamler.
Nejvhodnější stanoviště je pod listnatými stromy. Přes zimu, když listí opadá, úlům chladno nevadí. Na jaře, kdy stromy ještě nejsou olistěné, slunce stanoviště prohřívá a jarní oslunění dává včelstvu sílu. A přes léto chrání úly před přehřátím koruna stromů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
