Jan Šťastný: Snažím se žít nomen omen, ale ne vždy se to daří. A v tom mi pomáhá divadlo
Je majitelem charismatického hlasu, který občas propůjčí třeba Antoniu Banderasovi. Už 33 let je členem Divadla na Vinohradech a obejde se bez něj málokterý seriál.
Jan Šťastný si zahrál v seriálech Ordinace v Růžové zahradě, Slunečná nebo Pojišťovna štěstí. Exceluje ovšem i na divadelních prknech. „Mému srdci je bližší divadlo. Je to živé umění, bezprostřední kontakt, žádná sekunda už se nedá vrátit. Je to vědomá práce od začátku do konce. Je tam prostor pro růst postavy, je to pro mě pořád to celostní herectví. Kdežto při natáčení je to od záběru k záběru, na přeskáčku, a je to hodně na režisérovi, jak uhlídá, v jakém stavu vaše postava zrovna je. A hlavně na tu práci nemáte vliv. V divadle, jak se ocitnete na jevišti, je to na vás,“ porovnává herec.
„Na divadle mám taky sám strašně rád, pokud má katarzní účinek. Občas něco končí bezvýchodně, ale doba, ve které žijeme, je uhoněná, a divák by si tak měl odnést nějaké sdělení. Nemáme komentovat, co je špatně, ale nabídnout nějakou cestu, nějakou naději.“
Žiju nomen omen
Jeho cesta k herectví vedla přes několik kotrmelců a spousta věcí ho, jak říká, „předskakovala“. Ačkoli se na filmovém plátně objevil už jako dítě školou povinné a v patnácti letech ztvárnil prince v pohádce Za humny je drak, ještě ve druhém ročníku DAMU si nebyl jistý, zda je tam správně. „Rodiče neměli s herectvím nic společného. Táta byl stavební inženýr a máma lékařka. A i já se nejdřív rozhodoval, jestli půjdu na stavařinu, nebo na medicínu.“
DAMU vystudoval zejména kvůli divadlu. „Když dnes sleduju pokrok technologií a umělou inteligenci, tak mám neblahý dojem, že časem už nebudeme na to plátno nebo do rozhlasu potřeba. Divadlo je přece jenom živý organismus. Ale zase nejsem pesimista, naopak snažím se žít nomen omen, ale ne vždy se to v dnešní uspěchané době daří. A v tom mi pomáhá i to divadlo,“ říká herec.
Po škole rovnou do Národního
Po škole plánoval jít nejdřív do oblastního divadla a tam se vyhrát. „Ale přišla nabídka do Národního divadla. A z něj se neodchází. Jenže přišlo to moc brzo. Když jsem po čtyřech letech dostal nabídku do Vinohradského divadla a já tam šel na schůzku, hned jsem věděl, že tady jsem doma. Definitivní rozhodnutí trvalo rok a nebylo to opravdu lehké.“
Čtěte také
V pražském Divadle na Vinohradech zakotvil, ale rád vystupuje i v menších divadlech, jako je Viola. „Tam mám diváka skutečně na dosah ruky. Je to jiné než na velkém jevišti. Je vidět jakákoli chyba, ale připustil jsem si, že chybovat je lidské a vlastně se na to už i těším.“
V Divadle u Hasičů ho zase můžete vidět v komedii Seznamka, kde hraje i se svou skutečnou ženou Barborou Šťastnou. „Snažíme se práci domů netahat, ale tady jsme tomu neutekli. Tu hru mám moc rád, jsem tam totiž sám mezi samými ženami,“ srdečně zve Jan Šťastný.
Další jeho profesní dráhou je dabing. Jaký je rozdíl mezi namlouváním reklamy a dabováním? Která slavná herečka ho naučila lásce k herectví a jakou dobrou radu mu dala jeho žena? Co zjistili jeho synové v Dismanově rozhlasovém dětském souboru o herectví? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
