Psychické rozpoložení dětí v Česku je horší, než v západní Evropě, ukazuje výzkum NÚDZ

Když se dítě přichází svěřit s problémem, rodiče by měli zachovat klid a být laskaví, radí odborníci z NÚDZ

V Česku dosud chyběla ucelená data o stavu duševního zdraví dětí. Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví ve spolupráci s Českou školní inspekcí provedli monitoring duševního zdraví žáků na základních školách v České republice. Jak reagovat, když si dítě řekne o pomoc? A jak jim pomoci, i když si o to neřeknou? Ve druhém dílu povídání pro Studio Leonardo vysvětlují terapeutka Magdalena Lukasová a odborný pracovník Matěj Kučera.

Rodič by měl zpozornět, pokud jsou příznaky špatného nebo nestabilního psychického naladění u dítěte dlouhodobé. „V pubertálním věku mohou být výkyvy nálad opravdu veliké, ale jsou normální. Nicméně pokud zásadní změny chování dítěte trvají delší dobu, tak bychom měli vyhledat odbornou pomoc nebo minimálně o tom začít mluvit,“ vysvětluje Lukasová.

Čtěte také

Je ale možné, že se dítě nebude chtít svěřit a může neustále opakovat, že se nic neděje. I to by ale podle expertů měl rodič sledovat například tyto příznaky:

„Od problémů se spánkem, s jídlem, extrémní výkyvy nálad nebo naprostý nezájem o věci, které dítě dřív zajímaly, nezájem o sociální vztahy – nechce třeba vůbec chodit ven -, větší zahalování třeba v případě sebepoškozování, kdy nechce ukázat svoje tělo,“ vyjmenovává terapeutka.

Klíčové pak může být, pokud si rodič s dítětem ještě třeba před dospíváním nastaví otevřenou komunikaci. „Může to pomoct. Vyhneme se jednoznačnému zapírání, že se nic neděje,“ zdůrazňuje Kučera.

Nehroutit se

V případě, že si dítě o pomoc řekne, je důležité, aby byla přijímající i první reakce rodiče. „Nejdůležitější je zachovat klid, nehroutit se z toho. Velký přínos je laskavý přístup, ujistit dítě, že jsem tam pro něj, že ho mám rád, že skutečně jsem ochoten naslouchat. Nebagatelizovat to,“ zdůrazňuje Lukasová. Právě bagatelizování může být v komunikaci velký zádrhel.

Čtěte také

Rodiče ale mohou mít strach, že nedokážou přenést za problémy dítěte plnou odpovědnost. Tyto obavy ale mají řešení. „Jsou tady odborníci, kteří jsou na to vzdělaní, mají na to nástroje a mají odpovědnost za samotnou péči. Rodič může fungovat jako základní článek doprovození k odborné pomoci. Nemusí to všechno vyřešit,“ uzavírá Kučera.

Poslechněte si druhý díl o duševním zdraví dětí v audiozáznamu. První vydání najdete v rozcestníku seriálu nahoře v článku. Více o výsledcích výzkumu NÚDZ o psychice dětí v Česku se můžete dočíst na webových stránkách instituce. Moderuje Lenka Pištěková.

autoři: Lenka Pištěková , fos
Spustit audio

Související