Herec Václav Jílek: Na DAMU mě vzali napoprvé, plán B jsem neměl

A i když už oslavil čtyřiačtyřicáté narozeniny, působí pořád mladistvě. „Seriál Ach, ty vraždy! se natáčel před 16 lety a já se cítím pořád stejně,“ směje se herec, který svůj vzhled přisuzuje pohybu. „Sportuju, tančím… herec má prostě zrát. Když hledají prince do pohádky, nevyhovuju ročníkově, ale kdyby mě viděli naživo, tak by mě na casting pozvali. Ještě bych se k princezně hodil,“ dodává s nadhledem.

Díky za Menzela i Shakespeara

Během kariéry se potkal s řadou hereckých velikánů – od Jiřiny Bohdalové přes Františka Němce až po Jaroslava Satoranského. A osm sezon strávil na Letních shakespearovských slavnostech, kde hrál pod vedením Jiřího Menzela. „Děkuji tam nahoru za ty příležitosti, jsem za ně neskutečně vděčný,“ říká s pokorou.

O tom, že se stane hercem, měl jasno už jako dítě. Teta Jaroslava Schallerová zazářila ve filmu Valerie a týden divů, ale malý Václav to tehdy nevnímal. Po gymnáziu mířil na DAMU – bez plánu B. „Naštěstí mě vzali napoprvé,“ usmívá se. Velkou školou pro něj byl také Dismanův rozhlasový soubor. „Manželé Fleglovi mě formovali jako druzí rodiče a pomohli i s přípravou na přijímačky. Každému, kdo se chce na DAMU hlásit, doporučuju, aby ho někdo připravil,“ radí.

Když si vás vybere Bohdalová

Do seriálu Ach, ty vraždy! se dostal přes několik kol castingu. „Na to poslední přišla i paní Bohdalová, aby si nás vybrala. Bylo nás tam asi pět. Nervozitu jsem krotil tak, že jsem si představoval, že mluvím s babičkou,“ vzpomíná. Připravený byl jako na divadelní premiéru, text uměl nazpaměť. „Jenže seriál se natáčí na přeskáčku, takže to nebylo potřeba,“ směje se. Dodává, že Jiřina Bohdalová poznala každou chybičku. „Úplně uvolněný jsem se cítil až po půl roce natáčení.“

Alex Mynářová a Václav Jílek|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

PET lahve na DAMU

Za kariéru prošel rukama mnoha režisérů a přístup se podle něj hodně proměnil. „Nikdo už na nikoho nekřičí. Ale já jsem to ještě zažil. Petr Svojtka, který mě tehdy na DAMU učil, po mně házel PET lahve a křičel, že je to málo,“ vzpomíná s úsměvem.

Dnes je jeho domovskou scénou Studio DVA. „Je to zvláštní říct, protože tam není pevný soubor, funguje to přes smlouvy a hostování. Díky tomu se dostanu k rolím, na které bych jinde čekal roky,“ vysvětluje. Jednou z nich je i inscenace Jak je důležité míti Filipa, která spojuje činohru s kabaretem. „Diváci jsou trochu zaskočení, ale když na naši stylizaci přistoupí, baví je to.“

Od každého trochu

Volná noha přináší pestrost. „Ochutnám od každého trochu, moje práce není stereotypní,“ říká Jílek. Nejvíc se prý herec naučí na jevišti. „Na Vinohradech nebo v Liberci jsem měl menší role a hodně času v šatně. To mě nenaplňovalo.“ Energii mu dnes dává nejen divadlo, ale i práce v rozhlase a načítání audioknih.

Jaká premiéra Václava Jílka v nejbližší době čeká? Proč chodí na kryoterapii a co mu přináší? Jaká je pro něj nejdůležitější role? Poslechněte si v pořadu Alex a host.