Cimrmanolog Jan Hraběta: Když vypadne text, nahodí nám publikum

18. duben 2016

Víc než pětatřicet let je Jan Hraběta členem Divadla Járy Cimrmana. V Apetýtu vzpomínal na dětství ve Zlíně, veselé momenty při představení i na oslavu narozenin Zdeňka Svěráka, kterému složil originální přání.

Jan Hraběta působí na první pohled nenápadně, až nesměle. Ale jen do okamžiku, než promluví. Typický humor je prostoupený celým jeho projevem. Veselých historek dokáže vyprávět nepočítaně.

Zlínský rodák začínal v roce 1979 v souboru jako osvětlovač, ale záhy nato začal vystupovat jako herec oblíbeného souboru, jehož členem není žádný profesionální herec. U začátku herecké kariéry Jana Hraběty stála náhoda. Účinkoval totiž ve hře Václava Havla „Zahradní slavnost“ a do souboru byl přijat po odrecitování monologu z tohoto slavného kusu.

Počet repríz aspiruje na knihu rekordů

Šestasedmdesátiletý Hraběta si vystupování na jevišti velmi pochvaluje: „Divadlo je úlevná metoda. Když něco bolí a vlezete na jeviště, tak to přejde.“ Proslulost většiny her, z nichž některé mají za sebou tisící reprízu, má pro stárnoucí protagonisty jednu velkou výhodu: pokud jim na jevišti vypadne text, nápověda přijde spolehlivě a rychle přímo z publika.

Počet repríz směřuje divadlo k zápisu do Guinessovy knihy rekordů. „Poslední dobou nám lidi čím dál častěji pleskají ve stoje. Musím říct, že to je dojemné. Ale zatáhla se opona a Zdeněk Svěrák říká: Kluci, nemyslete si, to oni jsou rádi, že jsme to dneska vůbec dohráli,“ hodnotí to s nadhledem Hraběta.

I po desetiletích vystupování na scéně ale dokáží některé situace ostřílené matadory vyvést z konceptu. Jan Hraběta vzpomíná, jak vystupoval spolu s Jaroslavem Uhlířem v komponovaném pořadu v brněnské Redutě a společně zpívali píseň Severní vítr.

Jan Hraběta a Jarka Vykoupilová na společném selfie

„A Jarda tam zazpíval: už zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je blít výš a výš. Tím přeřekem se tak odboural, že jsem to musel dozpívat sám,“ vzpomíná Hraběta. A přiznává, že jemu k „odbourání“ stačí málo.

Proč mají Češi Divadlo Járy Cimrmana tak rádi? „Asi to bude tím, že to je humor laskavý a chytrý. Mám to raději než černý humor. Divák musí znát národopis, aby si mohl všechno vychutnat,“ myslí si Hraběta.

Milý Zdeňku Svěráče, jak máš pevné svěrače?

I když přiznává, že mimo divadlo se členové souboru příliš nepotkávají, některé momenty je svedou dohromady. Jako nedávná oslava osmdesátin principála Zdeňka Svěráka. Soubor mu v zákulisí připravil besídku z jeho básní - prvotin a Jan Hraběta složil originální blahopřání začínající: „Milý Zdeňku Svěráče, jak máš pevné svěrače?“ (Celé přání si můžete poslechnout níže).

K tomu ze dřeva vyrobil Oskarku. „Je to taková prsatá baba a v ruce drží koště. To, aby tomu jeho Oscarovi nebylo smutno,“ vysvětluje herec, který si vyzkoušel i práci asistenta filmové režie. Podílel se tak třeba na filmech „Vesničko má středisková“ nebo „Rozpuštěný a vypuštěný“.

Rád vzpomíná na Karla Kachyňu, který mu nabídl i hereckou příležitost. Ale poněkud smrdutou. Přinutil nekuřáka Hrabětu kouřit doutník. „Rejžákem jsem čistil hubu a furt to ze mě táhlo,“ ošklíbá se Hraběta doteď.

A jaký má pocit, když se dívá na starší záznamy představení Divadla Járy Cimrmana? „Blbej,“ neváhá s odpovědí Hraběta. „Tehdy tam běhali nějací černovlasí chlapci, teď už jsou všichni šediví. Ale baví nás to,“ dodává.

Divadlo Járy Cimrmana - České nebe
autoři: Jarka Vykoupilová , ska
Spustit audio