Zpěvák Lešek Semelka: Tatínek mi tvrdil, že mě „ten Beatles“ neuživí

23. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lešek Semelka

Lešek Semelka utekl v mládí od povolání úředníka k hudební dráze. Ta ho zavedla nejdříve do skupiny Cardinals a poté do Blue Effectu po bok Radima Hladíka.

„První big beat, co jsem hrál, byl ve školních letech na piano. Tenkrát totiž žádné syntetizéry ani elektrické nástroje neexistovaly,“ vzpomíná Lešek Semelka. „Když jsem pak vstoupil do kapely Blue Effect, tak jsem také drahný čas hrál po kulturních domech na klavír, který byl ozvučen snímačem a elektricky snímán zespoda,“ říká.

Hudebníkem místo úředníka

Lešek Semelka strávil útlé dětství v Litvínově, odkud pochází mnoho jeho blízkých přátel – mimo jiné i malíř Bohdan Kopecký. „Mimochodem to je člověk, který mě vyslal na hudební dráhu. On mě sice neznal jako hudebníka, ale když jsem mu vyjevil mojí touhu dělat hudbu vážněji než v litvínovské kapele, tak mi řekl, že jestli si myslím, že ve mně ta hudba je, tak ať jdu a zkusím to v Praze,“ popisuje volbu kariéry, kterou zklamal tatínka. „On byl právník a chtěl ze mě mít vzdělance. Řekl mi tehdy, že mě ‚ten Beatles‘ neuživí,“ vypráví hudebník se smíchem.

Obměkčit svého otce se podařilo zpěvákovi až po deseti letech, kdy vyhrál Bratislavskou lyru. „Ocenění vzal můj otec pravděpodobně jako bych dostal nějaké osvědčení, že na to mám. Zjistil jsem ale pak, že po celou dobu o mně sbíral novinové články,“ říká.

Fotbalová vášeň

K fotbalu a sportu obecně pojí Leška Semelku dlouholeté působení v Klubu Amatérské fotbalové rarity AMFORA, jehož členy jsou hvězdy showbyznysu, i přátelství s Ivanem Hlinkou. „Nikdy jsem nepatřil mezi top hráče, byl jsem takový poziční hráč. Petr Salava mi řekl, že budu hrát pravého obránce, ukázal mi mé územíčko, které jsem si měl hlídat, a já jsem ho poslechl. A takhle jsem na tom místě prostál několik let,“ popisuje se smíchem své fotbalové umění.

S hokejovým útočníkem Ivanem Hlinkou se hudebník znal od dětství. „Ač byl mladší než moje parta a byl poměrně malého vzrůstu, tak fotbal hrál z nás nejlíp, byl to ďábel. A to jsme netušili, že chodí na hokej a že se z něj vyvine takový hokejový gigant,“ vzpomíná.

Budoucnost hudby

Současnou českou popovou hudbu Lešek Semelka neposlouchá, čistě z toho důvodu, že na ni neshledává nic přínosného. „Nevidím v tom to, co přinesla třeba 60. léta, kdy každá kapela měla svou tvář, svůj rukopis. Práce s harmonií je složitá věc, pokud ji někdo neovládá, nemůže skládat hudbu. Pak nejde o hudbu, ale o jednoduché prvoplánové popěvky. A já mám pocit, že tady nastal velký úpadek po umělecké stránce,“ domnívá se.

Lešek Semelka je také vášnivým houbařem. „V houbách se ale vůbec nevyznám, sbírám pouze ty hřibovitého charakteru,“ směje se. Dokáže hudebník z hub také vařit? A jak si nejlépe odpočine od manuální práce, která k bydlení na venkově neodmyslitelně patří? Uslyšíte v rozhovoru.

Spustit audio