Život ve stínu katastrofy. Od největšího lavinového neštěstí v rakouské historii uplynulo 25 let
Proud sněhu a kamení pohřbil 23. února 1999 část městečka Galtür v Tyrolsku a připravil o život 38 lidí. Přestože šlo o výjimečnou událost, bylo nutné zajistit otřesené komunitě bezpečí. Pod strmými svahy tak vznikla mohutná protilavinová obranná zeď. Přímo v ní dnes najdete kavárnu, knihkupectví, vědecké pracoviště i muzeum.
„Život ve vysokých horách je rozhodně spojený s hrozbou přírodních katastrof a neustálými změnami. Pro člověka je velmi stresující být s tím neustále konfrontován. Doufáme ale, že pohroma takového rozsahu jako v roce 1999 už znovu nepřijde,“ říká ředitel Alpinária Helmut Pöll a ukazuje, která místa a domy pod lavinou zmizely.
Obrací se i vysoko nad nás na hřeben hor, kde stojí protilavinové ocelové zábrany. „Je tam tak strmý terén, že jejich vybudování trvalo více než deset let. My jsme ale po neštěstí v roce 1999 potřebovali ochranu okamžitě. A tak během jednoho roku vznikla lavinová stěna 356 metrů dlouhá a 18 metrů vysoká,“ vysvětluje.
Ledová tragédie
Lavina zasáhla Galtür nečekanou silou. Sníh okamžitě pohřbil 50 lidí, 38 z nich nepřežilo. Podle zpětně generovaných počítačových modelů se lavina měla zastavit ještě před obcí. Práci vědců, kteří se snažili záhadu rozluštit, přibližuje v kinosále uvnitř Alpinária film režiséra Lutze Maurera.
Na vině byla vzácná shoda okolností – bouře nad Atlantikem, rozsáhlé sněžení, nezvykle vanoucí vítr a jedna vrstva sněhu, která nepřilnula k ostatním.
Obyvatelé Galtüru se při natáčení dokumentu neubránili slzám. Z hor ale navzdory traumatu odmítli odejít.
Pohled do země za zrcadlem
Při vstupu do výstavního sálu musím trochu hledat pevnou půdu pod nohama. Je rozdělený do menších částí velkými zakřivenými zrcadly. Jako bych byl obklopený chladným ledem. A vlnící se odrazy dávají prostoru až nadpozemský a nestálý ráz.
Expozice za zrcadly je ale plné barev, ukazuje krásu života v horách, bohatství alpských rostlin nebo kulturu, která v Galtüru vznikla. Podle Helmuta Pölla si také klade otázku, kde má Galtür ve světě své místo.
„Exponáty vypráví osudy těch, kdo se vystěhovali do velkých měst Evropy, i návštěvy slavných osobností v Galtüru – od Ernsta Hemingwaye po Alberta Einsteina. Pro někoho je Galtür na konci světa, pro jiného je na jeho začátku,“ komentuje ředitel alpinária.
Ve stínu katastrofy
Umělecká díla v prostoru poukazují na křehkost a nestálost věcí. Šedé kameny navlečené na ocelová lana se vznášejí ve vzduchu prý naznačují zranitelnost prostoru – stačí do nich šťouchnout prstem a řetězec událostí dá materiál do pohybu. Alabastrem zakrytá okna a prosvítající světlo zas připomínají sníh, který se tu před lety řítil.
V potemnělé pietní místnosti nazvané Memento jsou na zdi ručně napsaná jména obětí a visí zde jediný abstraktní obraz. Podle ředitele Pölla v něm můžeme vidět například naději.
Město se před 25 lety změnilo a tragédie v obyvatelích zanechala nesmazatelný šrám. Kromě ocelových zábran a ochranné zdi je brání také několik hliněných valů, nové meteorologické stanice i lepší pochopení přírodních procesů. Riziko ale vždy zůstává součástí života v horách.
Související
-
Na masopust v tyrolském Imstu se těší zejména muži. Karnevalová horečka se tu dědí z otce na syna
Účastnit se průvodu mohou jen muži nad šestnáct let, ženy pomáhají s maskami a kostýmy. Prý jim to nevadí, poskakovat celý den v ulicích je totiž pěkná dřina.
-
Jedna chyba, stovky mrtvých. Od největšího důlního neštěstí v historii Belgie letos uplyne 68 let
V srpnu 1956 zahynulo v belgickém dole Bois du Cazier při požáru 262 lidí. Oběti dnes na místě připomíná památník, v areálu bývalého dolu vzniklo také hornické muzeum.
-
V horách jde vždy o křehkou rovnováhu mezi bolestí a životními funkcemi, říká záchranářka
Kristina Höschlová má za sebou několik sezón, kdy létala jako záchranářka ve vrtulníku ke zraněným v Alpách, dnes působí jako lektorka urgentní a horské medicíny.
