Žigulem z Čestic až na konec světa. 50 000 kilometrů dlouhé dobrodružství 42 let starým žihadlem
Mají sen objet žigulem celou Zem. A opravdu celou, tedy nejenom naši zem. A ten sen se už asi brzo stane skutečností. A na naše dva dnešní hosty tak čeká jedinečné a řekl bych velké dobrodružství. Tak vás tady, pánové, oba vítám. Filip Vogel a Petr Javůrek už sedí naproti mně.
Vy jste z Čestic, musíme říct, což je obec mezi Častolovicemi a Týništěm nad Orlicí, tedy v našem regionu. Jakým autem jste k nám do rádia přijeli? Protože já jsem se díval na parkoviště a tam jsem toho vašeho modrého žigulíka marně hledal.
Žigulíkem jsme nepřijeli, protože právě probíhá vlastně oprava a příprava na cestu, takže ten je teď nepojízdný. Dáváme tam motor do auta, tedy se připravuje. Žigulíkem jsme tedy dnes ještě nepřijeli.
To nevadí, ale vy jste mám přivezli papírové žigulíky, to jsou asi vaši maskoti, řekl bych.
Ano, přesně tak. A máte také trička.
Kolik mu je let tomu žigulíkovi?
Žigulík je starý momentálně už 42 let. Sháněli jsme jej po inzerátech a nakonec jsme si vybrali tohoto. Byl nejlepší z nejhorších s ohledem na cenu.
Rozpočet přibližný máme, ale jedeme, jak říkají naši bratři Slováci, na žebráka.Filip Vogel a Petr Javůrek, cestovatelé
Jak vůbec vznikl nápad vyrazit žigulíkem na cestu kolem světa?
No, jako ty nejlepší nápady vždycky vznikají u piva a co mám povídat, čím víc piva, tím lepší nápad. Takže prostě jsme tak nějak vymysleli tuhle cestu. Plácli jsme si a nevěděli jsme čím pojedeme, jak pojedeme. Tak jsme řekli, že třeba žigulem.
Filipe, jak říkáte, že ty nejlepší nápady jsou u piva, tak ale potom ráno, když se člověk probudí, tak někdy kouká, dokonce se i stydí.
To je, to je právě to, my jsme se nestyděli. My jsme řekli, že to byl vlastně dobrý nápad a začali jsme to nějak řešit. Petr začal shánět inzeráty, auta, co se dají koupit a já jsem začal připravovat předběžný rozpočet, zjišťovat informace, jestli vůbec je to možný projet. Co je potřeba, co není potřeba. Pak jsme si řekli, že do toho jdeme a začali jsme to řešit.
Ale vy už máte určitě nějaké zkušenosti s podobnými cestami. To cestování obecně vás asi baví a zajímá, ne?
Hrozně moc. Loni jsme byli v Rusku, jeli jsme přes Ukrajinu, Bělorusko do Petrohradu. A předloni jsme projeli Balkán, všechny země Balkánu, dojeli jsme do Istanbulu do Turecka, takže nás to baví a teď chceme už udělat něco velkého.
Já nebudu tajit, že mi ten váš nápad připomíná nápady Dana Přibáně, který jezdí se žlutými trabanty.
Je to podobné. Ale ta motivace naše není úplně kopírovat ty trabanty, ale prostě o cestování. My chceme jezdit, chceme poznávat a baví nás cestování. Baví nás auta, takže proto jsme vybrali toho žigula, proto chceme jet starým autem. Ono těch cestovatelů je mnoho. Když by někdo byl naše jakoby motivace, tak můžeme zmínit Slováky, co takhle jezdí, Lada Svetol, který jezdí starýma žigulíkama taky, co jsou takový trochu spíš punkový expedice, takže jako třeba takhle nějak my jsme to viděli.
Jak dlouho se znáte?
Jo, známe se vlastně od školky. My jsme sousedi. Jezdili jsme takovými těmi šlapacími žigulíky. Pak na pionýrech po vesnici a po lese všude možně.
Moderní auta, to je samá elektronika, samé počítače.
Naše první auto byla Škoda 120. A tyhle zkušenosti už máme od mala a mě to hrozně baví. Protože tam není žádná velká technika a není tam vlastně něco extra na pokažení, že jo.
Kolik máte před sebou kilometrů?
Zhruba 50 tisíc kilometrů.
Co na ten nápad říkalo vaše okolí, když jste jim řekli a sdělili, že pojedete žigulíkem kolem světa? Neklepali si na čelo?
Klepali si, ale to už si klepali dávno, když jsme byli v tom Turecku, v Istanbulu, Balkán jsme projeli, teďka v tom Rusku. Předtím, už asi před 5 lety, jsme se sbalili a jeli jsme vlakem do Skotska jen tak. Takže naše okolí je na to zvyklé.
Ale přeci jen, teď budete pryč celý rok. Pořádně dlouhá doba. A určitě váš čeká spousta nečekaných dobrodružství a zážitků. Jste na to všechno připraveni?
Nejsme na to připraveni, to je jasné, ono se nedá na všechno připravit. Prostě musíme to zkusit a poradit si cestou. Všechny problémy nějak překonat, no. O tom to cestování prostě je.
Kterým směrem se toho 14. dubna vydáte? Na východ?
Vydáme se na východ. První velká země bude Rusko, pak přes Kazachstán, Uzbekistán do pohoří Pamír. Pak zpátky do Ruska, do Vladivostoku. Odtud přejeme do Spojenejch států, Mexiko, Střední Amerika, přejedeme do Kolumbie a dál celá Jižní Amerika po západním pobřeží přes Andy až na konec světa do Ohnivé země, do Patagonie.
A na co se nejvíc těšíte? A z čeho máte naopak největší strach?
Já se nejvíc těším na Rusko, na Bajkal. A já se nejvíc těším na toho 14. dubna, až odjedeme, až vyrazíme na cestu a pojedeme.
Co všechno jste museli před cestou zařídit a vyřídit?
Je třeba zařizovat víza, chodíme na očkování vlastně po 14 dnech už celý letošní rok. Teď sháníme dopravu, transport, auta přes oceány, načítáme různé blogy, informace o zemích, co tam vlastně můžeme vzít a nemůžeme vzít. Je toho hodně, ale tak něco seženeme, co neseženeme, tak si dořešíme po cestě.
Na kolik peměz to přijde taková expedice kolem světa?
To uvidíme, to uvidíme, no. Rozpočet přibližný máme, takhle ve dvou něco kolem půl milionu. Jedeme, jak říkají naši bratři Slováci, na žebráka.
A když se ještě vrátím zpátky k autu, tak už jste ho pořádně vyzkoušeli, projeli? Protože to se musí otestovat, abyste věděli, co zvládne.
Párkrát jsme ho projeli, momentálně čekáme na ten motor. Až to dokončíme, budeme ho zajíždět. Protože ten motor, co tam dáváme, je po generálce a musíme najet něco kolem tisíce kilometrů, ať si to sedne. Zatím jsme jezdili po okolí Čestic.
Takže 14. dubna velký start pro vaši expedici a já doufám, že se potkáme přesně za rok, až se vrátíte z téhle krásné cesty domů, bude určitě o čem vyprávět. To nám potom řeknete, jestli ta očekávání a ta překvapení byla vždycky jenom příjemná nebo jste museli řešit něco nahodile.
Filip Vogel a Petr Javůrek. Moc vám přejeme šťastnou cestu a ať vás ten váš modrý žigulík doveze až na kraj světa. A zase zpátky domů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
