Za sérii snímků boje českých hasičů s požáry v Řecku získal Michal Fanta cenu Czech Press Photo
V budově Národního muzea na Václavském náměstí v Praze je aktuálně k vidění výstava vítězných a dalších vybraných fotografií 29. ročníku soutěže Czech Press Photo. A jsou tam i snímky novoměstského fotografa a dokumentaristy Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje Michala Fanty, který při slavnostním ceremoniálu převzal ocenění v této prestižní soutěži v kategorii Člověk a jeho životní prostředí. Jde o sérii snímků z hašení rozsáhlého požáru v Řecku.
Michale, vy jste v soutěži Czech Press Photo uspěl už potřetí v řadě. Gratulujeme!
Je to hodně neuvěřitelné, i pro mne to je velké ocenění, protože to se nemusí stát některému fotografovi ani jednou, natož potřetí. Musí se sejít hodně různých aspektů, které zapadnou do sebe. A především to pak musí vybrat odborná porota, která zhodnotí, že je to vůbec hodné ocenění. Samozřejmě musí se asi jednat o nějakou větší událost, která zaujme porotu svým přesahem. A musí to být i kvalitní fotografie. Tedy těch aspektů vážně musí být hodně, aby mohlo k nějakému ocenění dojít.
Loni to byla série snímků z požáru v Českém Švýcarsku.
A předtím to byla série z likvidace následků ptačí chřipky tady na Královéhradecku. Tedy tři takové dokumentární soubory práce hasičského záchranného sboru v průběhu celého roku.
Pojďme si představit vítězné fotografie z Řecka, kdy tam v létě hasiči bojovali v velkým požárem.
Jsou zčásti z hašení požáru u řecké Alexandropole, kam jeli hasiči na dva turnusy, kdy se tam vystřídali během téměř měsíce. Hasili tam rozsáhlé požáry na řecko-turecké hranici.
Fotograf nemá k dispozici žádný svůj dopravní prostředek, většinou se pohybuje s velitelem zásahu, nebo si prostě někoho stopne.
Michal Fanta, dokumentarista HZS Královéhradeckého kraje
Můžete srovnat letní požáry Řecku s tím naším o rok předtím v Českém Švýcarsku, v Hřensku. To byl také obrovský oheň.
To určitě. Ovšem to srovnání je úplně jiné, protože v Řecku jsou jiné podmínky než u nás v Čechách. Je tam i jiný způsob hašení, jinak tam funguje hašení lesních požárů, protože to šíření ohně je tam trochu rychlejší i kvůli suchu a dalším vlivům. Takže tam se spíše tvoří nějaká obranná linie, kde hasiči čekají na požár, a nevrhají se přímo do lesa, protože to je hodně nebezpečné. Proto tam došlo i k masivnímu nasazení letecké techniky, která hasičům obrovsky pomáhá a jejich práci usnadňuje.
Čtěte také
Jak vypadala spolupráce mezi řeckými a českými hasiči?
Českých hasičů tam bylo nějakých 60 až 70 jednotek v jednom odřadu a vždy je má na starost nějaký styčný důstojník z Řecka, který tu práci koordinuje. To znamená, že čeští hasiči pracují na základě pokynů řecké strany. Zasahují tam, kde je to potřeba z pohledu centrálního řízení v Řecku.
A vaše osobní pocity z požáru? Když to srovnáte třeba s naším Hřenskem.
Je to trochu jiné prostředí a i ta samotná práce trochu jinak funguje. Člověk musí být hodně mobilní, když to vezmu ze svého hlediska fotografického. Máte omezené možnosti, jak se na některá místa dostat. Hodně záleží na pohybu člověka, takže to představovalo spoustu pěšky nachozených kilometrů. Fotograf nemá k dispozici žádný svůj dopravní prostředek, většinou se pohybuje s velitelem zásahu, nebo si v uvozovkách prostě někoho stopne.
Rozsahem byl ten řecký požár asi mnohonásobně větší.
Určitě. Během jednoho požáru, který tam vypukl u naší základny, kde jsme byli ubytování, shořelo během nějakých 24 hodin zhruba 900 hektarů porostů, což je třetina Hřenska.
Vidím, že v našich končinách, ve srovnání s některými jinými evropskými vyspělými zeměmi, je ta pomoc na extrémně vysoké úrovni.
Michal Fanta, dokumentarista HZS Královéhradeckého kraje
Co pro vás bylo v tom Řecku nejtěžší?
Spíše to bylo těžké pro ty hasiče než pro mě osobně. Já jsem tam fungoval tak nějak standardně jako vždy. Ale hodně vypjaté situace třeba nastanou, když vám opravdu skoro v uvozovkách hoří nad hlavou nebo se blíží nějaký požár a vy máte jen omezené možnosti sil a prostředků, jak se ohni bránit. Opravdu tam pak hodně pomáhá letecká technika.
Čtěte také
Jak jste se vlastně dostal k práci dokumentaristy Hasičského záchranného sboru?
Jako dokumentarista Hasičského záchranného sboru pracuji teď asi druhým rokem, nicméně s hasiči fotím v podstatě odmala. Pocházím i trochu z hasičské rodiny, protože tatínek dělal u hasičů a já jsem se k focení pak dostal i profesně, fotil jsem pro noviny a nějaká další média. Tedy s hasiči a záchranáři jsem v podstatě vyrůstal a fotil jsem třeba také u dobrovolných hasičů a dokumentoval jejich zásahy. Ale spíše, než abych zobrazoval nějakou lidskou tragédii, tak mě vždy fascinovalo, jaká spousta osob, i dobrovolných hasičů, pomáhá lidem ve velkém a nezištně.
Chcete prostě zachytit práci, která je sice složitá a náročná, ale pro hasiče svým způsobem krásná.
Je to tak. Opravdu si myslím, že je to práce pro hasiče krásná a pro společnost hodně důležitá. A vidím také, že v našich končinách, ve srovnání třeba s některými jinými evropskými vyspělýma zeměmi, je ta pomoc opravdu na extrémně vysoké úrovni.
Jsem rád, že mohu dokumentovat práci hasičů, aby byla víc vidět v očích veřejnosti. Oni tvrdě makají a dřou v těžkých podmínkách.
Michal Fanta, dokumentarista HZS Královéhradeckého kraje
Vy jste také hasič? Musel jste absolvovat nějaký výcvik?
Ano. Protože jsem zaměstnaný u Hasičského záchranného sboru jako dokumentarista, tak jsem musel projít stejným výcvikem jako zásahoví hasiči. Přijímací řízení obsahuje i fyzické testy, kliky, sedy lehy, musíte uběhnout 2 km pod nějaký určitý čas, plus uplavat 200 metrů.
Zažívali hasiči, nebo i vy jako fotograf, nějaké euforické okamžiky, něco vtipného, když se třeba začalo dařit požár zvládat?
Určitě. Hasiči obecně mají takový velký drive na to, aby se jim podařilo uhasit požár, což je jejich hlavní činnost a mají pak radost, když v uvozovkách zkrotí ten živel. Nicméně stala se tam jedna taková vtipná historka přímo mně. Začínala hořet část lesa, už šlehaly plameny ze stromů a přijeli jsme tam s naším jedním velitelem, který zásah koordinoval a přesouval tam síly a prostředky. Ale byli jsme tam trošku zapadlí v lese a slyšíme nějaké hučení. A za chvilku najednou hodně silný vítr, ale to bylo v rámci setin sekundy, a přišla obrovská sprcha vody, jak když na vás vyleje někdo 10 kbelíků a jste celý promočený. To samozřejmě prolétlo hasící letadlo a nás to trochu spláchlo. Oklepali jsme se, ale já měl i boty plné vody. A v tom zase začalo další hučení a nalétalo další letadlo a za ním další. Takže jsme rychle utíkali trošku dál, aby nás to už tolik nezkropilo.
Jsem rád, že mohu dokumentovat práci hasičů, která je velmi záslužná. Aby byla trochu víc vidět v očích veřejnosti. Že hasiči nejedou jen tak na dovolenou do Řecka, ale opravdu tam tvrdě makají a dřou v mnohdy dost těžkých podmínkách. Já mám ovšem radost z každého focení. Nejen z nějakých tragických věcí, ale i z běžného focení, které dokáže udělat radost lidem.
Ještě jednou gratuluji k vítězství v soutěži Czech Press Photo, už třetímu v řadě. Naším hostem byl fotograf a dokumentarista královéhradeckých krajských hasičů Michal Fanta z Nového Města nad Metují.
Související
-
Speciální batoh pro záchranáře začali používat hasiči v Královéhradeckém kraji. Jeho vývoj trval rok
Hasiči v Královéhradeckém kraji začali používat speciální batohy. Jsou určené pro ty záchranáře, kteří si do náročného terénu s sebou nesou například pilu a další vybavení.
-
Rekordní rok hasičů v Královéhradeckém kraji. Klesá počet požárů, roste ale počet technických zásahů
Naším hostem je krajský ředitel Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje David Pouč. Probereme jaký byl rok 2023 z pohledu zásahů hasičů, ale i co je čeká.
-
Tréma i trocha zdravého strachu je kořením života, usmívá se tisková mluvčí hasičů Martina Götzová
Premiér Petr Fiala předal v září v pražském Lichtenštejnském paláci v Praze ocenění zástupcům všech složek, které se podílely na záchraně přírody Českého Švýcarska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
