Vrchu Vítkovu vévodí socha Jana Žižky. Národní památník nabízí historii i nevšední výhled na Prahu
Pražský vrch Vítkov je místem, kterým prošly dějiny a které je dnes jednou z významných dominant hlavního města. Stojí na něm Národní památník na Vítkově a také největší jezdecká socha v naší republice. Socha husitského vojevůdce Jana Žižky. Celý kopec je ale zároveň i parkem plným cest, laviček a dětských hřišť, kde je možné příjemně trávit volný čas. Vítkovem nás provedl vedoucí Oddělení novodobých českých dějin Národního muzea Tomáš Kavka.
Vrch Vítkov dávno ve středověku obrůstaly vinice. Majitelem části vinic byl jistý Vítek z Hory a právě od něj, coby významného majitele, se odvozuje pojmenování kopce. Dnes od sebe Vítkov odděluje pražské čtvrti Karlín a Žižkov, katastrálně ale patří k Žižkovu. Vysoký nijak zvlášť není, měří je 270 metrů, ale na Prahu je to dost.
Nejdůležitější událostí, která se tu odehrála, byla 14. července 1420 bitva na Vítkově. Během ní odrazila husitská vojska pod vedením hejtmana Jana Žižky první křížovou výpravu krále Zikmunda, který tehdy usiloval o český trůn. A právě tady začali husité svoji slavnou vojenskou éru.
Na vrcholu Vítkova dnes stojí dvě významné stavby. Národní památník na Vítkově a Pomník Jana Žižky. Ačkoli podstatně dřív byla myšlenky na výstavbu Žižkovy sochy, jako první byl vybudován památník.
„Národní památník na Vítkově měl sloužit jako místo uctění legionářského a vojenského kultu nového Československého státu po roce 1918. A mělo to být také místo posledního odpočinku legionářů. Tak byl stavěný i dokončený. Ale bohužel tomuto účelu nakonec nikdy nesloužil,“ říká Tomáš Kavka.
Mauzoleum Klementa Gottwalda
Budova památníku je mohutná a její interiér značně členitý. Největší prostorou je Slavnostní síň, která měla sloužit pro poslední rozloučení s legionáři. „Proto je koncipovaná jako takový kostel, my tomu říkáme ateistický kostel. Proto je tu ten velký prostor, proto jsou tu varhany. Mimochodem největší a téměř nejstarší elektrické varhany u nás. Dodnes je používáme při různých akcích muzea, při koncertech a podobně.“
K dalším zajímavým místnostem patří Prezidentský salónek nebo Síň osvobození, která se dříve jmenovala Síň Rudé armády. Najdete tady také Kolumbárium, ve kterém jsou pohřbeni významní představitelé komunistického režimu. A v neposlední řadě i někdejší Mauzoleum Klementa Gottwalda.
„Zesnulý prezident v něm ležel devět let. Rakev s jeho tělem vyjížděla každý den ze sklepních prostor do prvního patra, kde byla výstavní síň. A večer zase zajela zpátky do sklepa, kde bylo tělo opětovně nabalzamováno a upraveno tak, aby se druhý den mohlo znovu objevit,“ popisuje Tomáš Kavka.
Dnes je v těchto místech expozice nazvaná Laboratoř moci, kde je k vidění původní prostora sloužící k balzamování. „Navíc to celé dáváme do kontextu té komunistické politiky, která tímto způsobem prezentovala svoji ideologii.“
Vyhlídka na střeše
Památník také nabízí možnost podívat se na střechu, kde je vyhlídka. Na tu je možné vyjet výtahem nebo vystoupat po schodech. „Je odtamtud opravdu nádherný rozhled na celou Prahu. A je to úplně jiný pohled, než třeba z Petřína nebo od Pražského hradu. Je odtud vidět právě ten Pražský hrad a celý levý břeh Vltavy s Hradčany a Petřínem. Přímo pod vámi je ta velkolepá socha Jana Žižky z Trocnova. A na jedné straně máte Žižkov, na druhé straně Karlín a přes ten je tak vidět až dozadu do Bohnic,“ popisuje historik.
Proč dlouho trvalo, než vrch Vítkov ozdobila socha Jana Žižky a co dalšího při procházce po Vítkově objevíte, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
