Venkovské muzeum v Albrechtičkách sídlí v půvabné roubence. Zavede vás do života našich předků
Venkovské muzeum v Albrechtičkách na Novojičínsku v Moravskoslezském kraji najdete v historické roubence z druhé poloviny 19. století. Pokud se od rybníků v Poodří zatouláte právě tam, můžete nahlédnout do starodávné prádelny, pod ruce hospodyním anebo do oficíny někdejšího lazebníka.
Obecní muzeum v Albrechtičkách v Poodří sídlí společně s informačním centrem ve staré roubené dřevěnce, která pod střechou ukrývá doslova poklady. Expozice seznamuje návštěvníky s historií vesnice, se způsobem života a kulturními tradicemi minulých staletí.
Historická budova je zajímavá už sama o sobě. Třeba stářím. „Tady na trámu je dochovaný letopočet 1865,“ ukazuje starostka obce Eva Tripská na dřevěný trám v přízemí dřevěnky, přímo nad hlavami návštěvníků.
V roce 2000 se obec rozhodla dřevěnku odkoupit od soukromých majitelů a zrenovovat ve spolupráci s Muzeem Novojičínska a za podpory Moravskoslezského kraje. V přízemí vzniklo informační centrum a v půdním prostoru muzeum venkovského života. „Dřevěnka je vlastně jediná a poslední, i proto ji obec koupila, aby byla zachovaná původní výstavba v obci,“ vysvětluje starostka.
Po dřevěných schodech se návštěvník dostane do podkroví, do muzejní části. Cestou musí ale sehnout hlavu, protože zárubně dveří jsou v tak staré chalupě velmi nízké. Hned za vstupem jsou ukázky figurín oblečených ve zdejším kroji.
„To jsou kroje Moravského Kravařska. V rámci oblasti spolupracujeme i s Pohádkovým Poodřím, naší postavičkou je vodník Puškvoreček,“ říká Eva Tripská. Ručně zhotovenou originální postavičku děti v expozici hledají. Je jakýmsi místním maskotem a zároveň i hlídačem muzea.
Záhadná ruční pračka
Muzeum v Albrechtičkách nabízí pohled do dávného venkovského života, veškeré exponáty pocházejí od místních občanů. Přes stařičké hudební nástroje se dostanete třeba do prádelny. „Tady jsou pračky a tohle je exponát, který nejvíc lidem vrtá hlavou. Málokdo si troufne odhadnout, co to je,“ ukazuje průvodkyně na pozoruhodný předmět. Připomíná kovový zvon s dlouhou rukojetí, který má po obvodu dírky.
„Je to vlastně zvon, kterým se pralo prádlo. Do džberu se dala voda a prádlo a zvonem takto nahoru dolů, vlastně tím podtlakem, se pralo,“ vysvětluje starostka. Otvory po obvodu zvonu pouštěly vodu dovnitř a ven.
Muzejní raritou je koutek lazebníka. „Jsou tu zejména břitvy, kterými se kdysi holilo,“ popisuje Eva Tripská. „A tady máme pás na broušení břitev. To je kůže,“ dodává. Pás si holič přichytil tak, aby byl úplně napnutý, a mohl brousit. Jako ve starém filmu pro pamětníky.
V lazebníkově koutku najdete klasické natáčky, kulmovací kleště, které by dnes byly ideálním předmětem do hádankového kvízu, nebo sponky, které uměly dámám udělat na hlavě elegantní vlny. „Sepnuly se tím mokré vlasy. Pamatuju si, že moje teta měla vždycky takové vlnky, a já nechápala, čím to tvoří,“ směje se starostka.
Připomínka loutkového divadla
V expozici najdete také loutkové divadýlko s celou plejádou loutek. Odkazuje na tradici místních loutkoherců. „Připomíná začátek dvacátého století, kdy tady fungoval ochotnický loutkový soubor, který nacvičoval pohádky pro děti,“ podotýká Eva Tripská.
Kromě kulis si prohlédnete dobové plakáty s programem, který zval na divadelní představení pod hlavičkou Jednoty Orel. A samozřejmě vyšňořenou partu na provázcích a drátkách. Mezi loutkami nechybí král, čert, kašpárek, sedlák či princezna. „Kostýmy loutek byly pečlivě obnoveny, než jsme je umístili do muzejní expozice,“ uzavírá starostka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
