V Praze se sejdou Děti Maislovky, podpořte koncert pro kibuc Kfar Aza a kdo byl Julius Firt

Děti Maislovky

60. léta minulého století přinesla v českých zemích politické uvolnění. To se týkalo i tehdejší židovské komunity. Ta konečně mohla začít oficiálně pořádat přednášky, semináře a další akce pro mladé lidi, většinou děti přeživších šoa, kteří se zajímali o své židovské kořeny. Všechny aktivity ale zase brzy utnula okupace a nástup normalizačního režimu. A řada mladých Židů zvolila emigraci. Po sametové revoluci se poprvé setkali v roce 1991. Další setkání těchto takzvaných Dětí Maislovky se uskuteční v Praze na začátku června. Podrobnosti nám prozradila Eva Sternkükerová.

„První setkání v roce 1991 bylo velmi emocionální, protože lidi se viděli po dvaceti i více letech. Třeba já osobně jsem poznala také lidi, o kterých jsem jen slyšela,“ vzpomíná Sternkükerová.

Proč se vlastně za normalizace rozhodli k emigraci? „Emigrace nastala už v 60. letech a potom samozřejmě nejvíc po srpnové okupaci a také až později. Já sama jsem odešla až v roce 1979,“ říká Sternkükerová. „Důvody byly všelijaké, ale u spousty z nás to bylo kvůli tomu, že jsme byli vyslýchaní. V 70. letech začalo předvolávání na Státní bezpečnost. Týkalo se to toho, proč chodíme na obec. Bylo tam speciální oddělení pro ,židovskou otázku’. Toto vyslýchání a předvolávání bylo velice nepříjemné,“ dodává Sternkükerová.

Jak vznikla myšlenka na setkávání Dětí Maislovky? A co je čeká letos? Poslechněte si celý rozhovor s Evou Sternkükerovou.

Koncert pro Kfar Aza

Kfar Aza. Tak se jmenuje jeden z kibuců, který se stal 7. října loňského roku cílem útoků teroristů z Hamásu. Jeho obyvatele, včetně malých dětí, ozbrojenci brutálně zavraždili, několik jich odvlekli jako rukojmí. Ti dodnes nejsou na svobodě. Pražská židovská obec se právě kibuc Kfar Aza rozhodla podpořit. Díky sbírce na obnovu tamního života mu předala už více než tři čtvrtě milionů korun. 30. května navíc v Jeruzalémské synagoze pořádá benefiční koncert. S předsedou Židovské obce v Praze Františkem Bányaiem natáčela Daniela Brůhová.

Na varhany v Jeruzalémské synagoue zahraje člen obce Václav Peter a zazpívá Carmina Bohemica. Proč vlastně obec Izraeli pomáhá a jak současný konflikt v Gaze vnímá?

„Na začátku to bylo dost hrůzné a emotivní,“ říká Bányai. „Spousta lidí se lekla a ten strach se hodně projevil poptávkou po silnější a intenzivnější ochraně naších objektů. Pak se to projevilo tím, že sem ze začátku jezdili Izraelci, v okamžiku hrozby bezprostředního nebezpečí. Přijížděli sem zejména s malými dětmi,“ dodává Bányai. Židovská obec v Praze proto pomohla organizovat pro izraelské děti školní výuku. Jiným poskytla ubytování.

„V tomto smyslu se ale naštěstí ta situace uklidnila,“ myslí si Bányani. „To znepokojení a obavy samozřejmě v hlavách přetrvávají. Míra antisemitských incidentů je podstatně vyšší. V každém případě je ale potřeba říct, že žijeme v místě, kde ta situace je neskonale lepší než na mnoha a mnoha místech ve světě. V tomto smyslu patří poděkování všem, kteří pořád myslí racionálně,“ uzavírá Bányai.

Proč bude výtěžek koncertu věnován právě kibucu Kfar Aza? A jak je možné přispět? Poslechněte si celý rozhovor s Františkem Bányaiem.

50 let od smrti Julia Firta

Úředník, novinář, nakladatel, politik a ředitel československého vysílání Svobodné Evropy. To všechno platí o rodákovi ze Sedlčanska, který se jmenoval Julius Firt. Od jeho smrti uplyne 27. května 50 let. S novinářem a publicistou Karlem Hvížďalou o Firtových osudech natáčela Terezie Jirásková.

„Já jsem Julia Firta poznal už jenom v nemocnici v létě 1978. To už byl velice slabý, unavený, schoulený sám do sebe. Jediný moment, kdy zazářil, bylo, když začal vzpomínat na meziválečnou Prahu, to doopravdy rozkvetl,“ vzpomíná Hvížďala.

Firt po ukončení plzeňského gymnázia absolvoval jednoroční obchodní školu v Praze. Pak pracoval v bance, později jako úředník lihovaru v Plzni. Poté spoluřídil nakladatelství František Borový. Byl také ředitelem nakladatelství Melantrich i poslancem Národního shromáždění. Řídil podniky Jaroslava Stránského a v roce 1939 emigroval přes Polsko do Anglie. Později se stal zástupcem šéfredaktora v redakci rádia Svobodná Evropa v New Yorku. 

„Jeho největší síla byla v lidské komunikaci. A začal nám vyčítat, že neumíme žít. Že naše generace už je zkažená a že v té Praze to bylo plné elánu, energie, humoru a ironie,“ uzavírá Hvížďala.

V čem je podle Karla Hvížďaly jeho význam?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.