Už jen do konce dubna budou docházku v jihlavské Modetě zaznamenávat píchačky. Jsou jedny z posledních
Příchod do továrny byl před desítkami let spojený s označením kartičky v přístroji zvaném lidově píchačky. Odborně jsou to docházkové kontrolní hodiny. Dnes už je nahradily elektronické přístroje, které údaje rovnou posílají do mzdového systému. My jsme ale ještě jedny funkční našli v Jihlavě. I když i těm už zvoní hrana.
Bývaly časy, kdy měla jihlavská Modeta několik provozoven a v nich spoustu zaměstnanců. Jen v nejstarší budově v Březinových sadech byly píchačky v každém ze tří pater továrny. "Poprvé jsem si tady píchla v listopadu 1991. Předtím ještě od června 1986 na Srázné," vzpomíná dlouholetá pracovnice Modety Jitka Augustová.
Z dřevěné desky se spoustou označených zásuvek si bere svou docházkovou kartu a vkládá ji do přístroje. "Nalevo je páka, tam jsou raznice a páska jako v psacím stroji," popisuje Luděk Vejvoda, který se o provoz píchaček stará.
Píchačky na kartu do příslušné kolonky natisknou přesný čas a římskou číslicí také den v týdnu. Vstup na kartu je možné posunout doleva nebo doprava podle toho, jestli jde o příchod, odchod, nebo přerušení práce například kvůli návštěvě lékaře. "Je to napojené na mateřské hodiny na vrátnici. Já to musím dvakrát za týden natáhnout a každý měsíc to musím posunout o den," vysvětluje Luděk Vejvoda.
Staré docházkové hodiny překvapily i nové majitele firmy. "Je to historie firmy, totální unikát," říká spolumajitelka Modety Eliška Kišová. Od 1. května 2024 bude v Modetě fungovat nový elektronický systém. Zaměstnanci budou docházku označovat otiskem prstu na displej. Papírové karty zmizí a data půjdou rovnou do systému účtárny. Píchačky ale na zdech přesto zůstanou. "To je tak nádherný přístroj a k Modetě tak patří, a je to něco tak unikátního, že zůstanou," dodává Eliška Kišová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
