Úterní Noční linka: Mají dětské sny platnost i v dospělosti?

3. září 2019

Pamatujete si na své dětské sny? Po čem jste jako děti velmi toužili s ohledem na svoji budoucnost? A měly tyto dětské sny svoji platnost i v době vaší dospělosti? A jaké dětské sny a touhy jste si dokázali splnit? Nebo, podle vás, dětské sny do dospělosti nepatří?

Každý z nás má, nebo měl v průběhu svého života sny a touhy a někteří je také dovedou uskutečňovat. Třeba i ty dětské. Vždyť mnozí podnikatelé postavili svůj podnikatelský plán na svých nesplněných snech, touhách a představách, třeba i těch z dětsví. Mnozí z nás jsme ale bohužel na své dětské touhy už dávno zapomněli a nahradili je důvody, proč se jimi nezabývat. Ale vždyť mít sny znamená přece chtít žít! Nemít sny a po ničem netoužit znamená přežívat. Jak mohu něco získat, když to vlastně vůbec nechci?
A co že to chci? Nejjednodušší způsob, jak to zjistit, je na chvíli se zastavit a zapomenout na realitu, se kterou se denně potýkáme. Zavřít oči a zeptat se sám sebe: "Cože to vlastně chci? Po čem toužím?". Ne vždy ale odpověď přijde hned a cesta za tímto poznáním bývá dlouhá a trnitá. Kdo se na ni ale nevydá, ten nic nenajde a nedojde vytouženého cíle. Tak se pojďme zastavit a třeba na své dětské sny se rozpomenout právě dnes v Noční lince.

Marie|Dobrý večer,od nějakých 10let jsem snila.Dostat zlatý prstýnek s červeným kamínkem,dostat od někoho kytici růží jen tak a podívat se do Vysokých Tater.Prstýnek jsem dostala od manžela k padesátinám,kytici 100růží mi dal zeťáček a Tatry mi splnily mé dcery k 70 narozeninám. Díky za noční linku kterou dost často poslouchám.Marie
Dana z Břeclavi|Dobrý večer paní Zorko, když jsem ještě ani nechodila do školy, to mi bylo asi tak 5 roků, tak mne tatínek vzal na vánoční besídku do Břeclavi. Jeli jsme autobusem, pak jsme absolvovali program, dostali jsme dárky (mimochodem krásný svetřík jsem opatrovala snad třicet let) a pa jsme šli podél řeky na procházku a já si tak zamilovala toto město, že mým snem opravdu od tohoto okamžiku bylo bydlet v Břeclavi. A důsledně jsem za tímto snem šla, našla jsem si tu zaměstnání, manžela a tak bydlím celý život ve svém vysněném městě, ve kterém protéká řeka a cestu kolem vody lemují smuteční vrby, které krásně sahají větvemi až téměř do vody. přeji všem krásný večer se zajímavými příběhy posluchačů.
Dina z Hradce|Příjemný večer všem.... já jsem v dětství měla takový ujetý sen, že přiletěli mimozemšťané a já s nimi odlétla na jinou krásnou planetu....v dospělosti si vysnivám kam vycestuji a tak cestují co to jde .....a to se mi daří.... zdraví Dina z HK
739xxx331|v detstvi jsem snila o naparadenem kocarku.a splnilo se.s manzelem jsme vychovali5vlastnich deti a2z detskeho domova.vsechny vas zdravi bozenka od policky
Dana|Krásný letní večer všem a taky Vám, paní Zorko. Mým dětským snem bylo dělat aranžérku, jenže rodiče usoudili, že to je takové "toulavé" povolání, že bych pořád někde musela jezdit po různých obchodech a dělat tam výlohy a tak mne dali na ekonomickou školu. Ale já se jim v podstatě ani nedivím, protože do školy jsem chodila před 50 lety a oni mi chtěli zajistit jakože dobré povolání. Celý život jsem dělala účetní, což mi nakonec pak ani moc nevadilo, protože to zas byla denní práce s lidmi a to mne moc bavilo. Ale kdykoliv jsem měla příležitost, snažila jsem se zabrousit do toho, co mne hodně bavilo - aranžovat různé výstavy, dělat výzdobu stolů i aranžování na zdech v restauraci, jak byla kdekoliv možnost, hned jsem někde něco zdobila a zkrášlovala. Doma jsem na dvoře vysazovala záhonky a skalky, no teď už, bohužel, nemám moc příležitostí věnovat se svému dětskému snu, ale na své malé zahrádce s chatičkou uplatním aspoň květinovou výzdobu a výzdobu chatky. Budu pozorně poslouchat, jak se posluchači Noční linky vypořádali se svými splněnými a nesplněnými sny.
Ozéfek|Dobrý večer.Můj dětský sen se mi splnil.Chtěl jsem hodnou,usměvavou holku.No a tu mám po mém boku v životě.Starostlivá,milá,pracovitá.Moc jí miluju.Ozéfek ze Štramberka.
Marek|Milá paní Zorko, Mě v dětství fascinovala kvalita ženského hlasu - jak já jsem v dětství miloval hlas Ivety Bartošové a jakou touhu jsem měl navštívit její koncert a požádat Ivetu o podpis, když jsem si kupoval pohádkový muzikál Mrazík, kde Iveta hrála Nastěnku - mě se to splnilo a od Ivety Bartošové mám kompletní diskografii uloženou v notebookovém hudebním archivu. Ve škole jsem se také zamiloval do jisté vychovatelky, ale byl jsem natolik nesmělý, že jsem se neodvážil před ní padnout na kolena, vyznat ji lásku a požádat ji o pusu - nakonec jsem to o několik let později učinil na rozlučkovém večírku, když jsem při hraní písničky Je Taime od Sergeho Gainsbourga a Jane Birkin přerušil tanec a učinil jsem to, po čem jsem tak dlouho toužil - stalo se a dokonce jsme si museli utírat kapky slz dojetí. Ale svou vychovatelku a zároveň velkou lásku mého dětství jsem od té doby neviděl. Zdraví Marek z Opavy.
autor: zos