Topolná voní po chlebu. Putování po kraji pokračuje v obci, jejíž výměnu povolil Jan Lucemburský

Proč? V šedesátých letech minulého století měli v obci mimořádně šikovné pekaře. Na jejich výrobky jezdily davy lidí z širokého okolí. Fronty nebraly konce, ale za odměnu si každý odnášel ještě teplý chléb, a to dokonce několik kusů.

Nakupovalo se ve velkém, pro rodinu i známé. Pekařská tradice, která v Topolné začala v roce 1900, pokračuje dodnes a taky tam mají muzeum v přírodě.

Věra Hotařová se v dalším dílu seriálu Mezi kopci a loukami zaměřila na Topolnou.

Ani specialisté na historii nejsou úplně zajedno, z čeho název Topolná vznikl. Nejpravděpodobnější je údajně verze biologa doktora Josefa Hubáčka, že Topolná je od slova topel, tak se dříve říkalo mokřinám.

Když vezmeme v úvahu fakt, že vesnice byla založena v blízkosti bažin, tak je to logické. Na obecní pečeti z druhé poloviny 17. století je strom s širokou a mohutnou korunou, byl i na razítku z přelomu 19. a 20. století, v třicátých letech už na něm byl topol a je také dominantou současného znaku, platného od roku 2000.

Slavná alej byla vysázena až 50. letech minulého století. Ještě pro úplnost, první písemná zmínka o obci je z roku 1318. V tom roce český král Jan Lucemburský povolil výměnu několika obcí na Jihlavsku za Topolnou, Spytihněv a Skalku u Kyjova, a to mezi biskupstvím olomouckým a Janem z Hradce, to je výňatek s historické encyklopedie.

Podle dalších údajů je obec ještě o něco starší. Sedmisté výročí si připomínala už v roce 2005.

Topolná je jednou z těch obcí, které protíná hlavní cesta. V Topolné je v její blízkosti i centrum veškerého dění. Mimochodem, silnice, která obcí prochází, byla vybudována v letech 1875 až 1876.

Nedaleko ní je zmíněné Muzeum v přírodě Topolná Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Tvoří ho dvě zemědělské usedlosti, které nemůžete přehlédnout. Obě jsou památkami lidového stavitelství a v obci stojí několik století. Dům č. 90 má bleděmodrou omítku, malá okénka, výrazný obloukový vchod a je ve tvaru písmene L, to byla typická stavba pro zemědělský objekt. Je v něm zachovaná kdysi velmi vyhlášená kovárna.

Druhý dům, s číslem 93, je zvenku hnědo oranžový, má jiná okna i vrata, jeho součástí jsou původní chlévy. Muzeum je ukázkou lidového bydlení z počátku 19. století. K vidění jsou typické dobové předměty pro domácí práce, rybaření či praní a mandlování prádla. Další drobné hospodářské stavby zase připomínají, jak se skladovalo jídlo, sušilo ovoce, jak se udilo, jaké byly úly pro včely nebo jaké ovoce se pěstovalo. K areálu patří i sad starých odrůd ovocných stromů.