Tomáš Měcháček: Učím herce blbnout a umím i zařvat. Skrze hry přijdete na určitá pravidla divadla

Říká se, že seriál z lékařského prostředí herce poznamená. „Původně jsem do toho tak proniknout nechtěl, ale musel jsem, abych mohl v krátkém čase někomu vysvětlit, co je to diabetes nebo nějaká genetická vada. Latinu si trochu pamatuju z gymnázia, ale někdy se text jen naučím. Nejlepší je se naučit obrazy den předem, další den natočit a večer zapomenout.“

Už přes deset let účinkuje v reklamě, do které se dostal přes klasický casting. „Na castingy na reklamu chodí herci často a chtějí ji dostat. Potkali jsme se tam s Tomášem Jeřábkem a řekli jsme, že dovnitř půjdeme spolu. Dali nám scénář a vybídli nás, ať to tedy rozjedem.“

Dodnes jsou překvapeni, že má reklama tak dlouho úspěch. „Ale proč to měnit, když to funguje,“ myslí si herec. Jeden spot se točí většinou několik hodin. „Dostaneme scénář, jsou zkoušky, kde si to točíme na video a vymýšlíme, co se ještě může. Pak se jde točit naostro. Některý spot se natočí na posedmý, ale můj nejoblíbenější spot se točil 52x!“

Loutkové herectví má své místo

Tomáš Měcháček vyučuje na DAMU na Katedře alternativního a loutkového divadla. „Učím herce blbnout, nehrát a hrát si. Skrze hry přijdete na určitá pravidla divadla, třeba klauniády, improvizace. Všichni herci chtějí dělat divadlo, jak nejlíp umí, ale pro každého je klasika či alternativnost v něčem jiném.“ Ačkoli několikrát seděl v přijímacích komisích, talent pozná, ale netroufne si říct, že někdo talent vůbec nemá.

Jako pedagog se považuje za učitele-kamaráda, který ale někdy umí i zostra zařvat. „Frekventant by měl vyjít na scénu a nevědět, co bude dělat a být s tím v pořádku. A něco s tím udělá – nějak zaujme lidi, pobaví, nebo dojme.“

Učit ho moc baví, je to pro něj inspirativní. „Dělá se divadlo, který je někdy strašný, někdy fantastický. Bavíte se už jen tím, že na to koukáte a já sám pro sebe si zformuluju nějakou myšlenku, kterou mohu použít ve svý práci, i třeba ve stand-upu. Inspiruje mě to.“ Nebojí se, že o loutkové divadlo nebude zájem? „Loutkové herectví v digitální době má rozhodně své místo. Digitál asi nepřivedete do kempu.“

S norsko-anglickým divadlem oslaví už 20 let

Cestoval po světě s norsko-anglickým divadlem NIE. V Norsku nějakou dobu bydlel a norsky rozumí. „Na DAMU nás vyučoval Angličan, o rok výš studoval jeden Nor. Ve čtvrťáku jsme vyrazili a ještě jsme se nezastavili.“ V červnu oslaví 20 let existence festivalem v Oslu.

Hrají fyzické divadlo, to znamená, že je to hodně obrazové, typ klauniády. Představení jsou založená na skutečných, většinou smutných, událostech, které se snaží podávat humorně. Zkoušky probíhají v Oslu nebo Cambridge, ale zpočátku zkoušeli třeba ve Mšeně u Mělníka. „V Norsku se ale dají dobře sehnat granty,“ pochvaluje si Tomáš Měcháček.

Jak se promotéři dozvědí, že někde v Česku existuje takovéhle divadlo? Byl by schopen vodit Hurvínka? Jak ho ovlivnilo pomáhání v nemocnici v době pandemie? Poslechněte si v rozhovoru u Xavera.