Studánek ubývá, a přitom studánková voda získává oblibu
Studánek za posledních sto let výrazně ubylo. Z původního počtu přibližně 10 tisíc zhruba na polovinu. Nalézt ve správnou chvíli v přírodě pramének čisté vody je tak mnohdy malý zázrak.
Ten úžasný pocit ostatně zná každý poutník, který se kdy znaven a žíznivý trmácel krajinou. To platilo od pradávna, zkušenosti dávných lovců, zemědělců i cestovatelů si neseme v sobě, a tak ani v dnešní době nepřekvapí, že krásná studánka je ozdobou mnohého koutu naší přírody, na který mnozí vzpomínají ještě po mnoho let.
V moderní uspěchané době, kdy je prý na vodu nejlepší umělohmotná láhev, však význam přírodních zdrojů vody pomalu zaniká. Po staletí udržované studánky pustnou, praménky se ztrácejí v bahně, pamětníci rozsáhlých pramenišť odcházejí, prastaré mapy neplatí. Je to velká škoda, voda do krajiny patří, a to nejen pro lidi, ale i pro veškeré živočichy.
Pitná voda ze studánek?
Jednou z nejčastějších otázek je, zda je ten či onen zdroj pitný, a jestli je konzumace vody z něj dlouhodobě nezávadná. Často se to u studánek neví. Pitná voda je pojem, který je stanoven vyhláškou a zda je nebo není voda pitná, může stanovit pouze akreditovaná laboratoř. Na internetu dokonce najdete tzv. mapu studánek, kde je i vyznačeno, pokud jsou dostupné údaje, zda je v nich voda vhodná k pití.
Velkým problémem u mnohých studánek je zvýšený obsah mikroorganismů a bakterií, jejichž limity jsou ve vodě mnohonásobně překročeny. Ty mohou u některých lidí vyvolat střevní potíže.
Zamykání studánek
Většinou začíná v říjnu a táhne se klidně až do prvních sněhů. Zvyk pochází z pohanských dob, kdy byly uctívány rusalky a vodní víly jako ochránkyně pramenů. Přátelé, sousedé, rozličné místní spolky, skauti nebo skupinky ochránců přírody se obyčejně na podzim vypravují k blízkým studánkám, aby je před zimou vyčistili a symbolicky uzamkli. Je to oblíbená příležitost pro setkání mladých i starých, chvíle, která je oslavou přírody a čisté radosti z ní.
