Spolu kamkoliv. Marie a Štěpán Tylšovi putují s dcerou Eliškou daleko i na dlouho po celém světě
Představíme vám jednu krásnou rodinu, tedy dva dobrodruhy Marii a Štěpána Tylšovy z Hradce Králové, kteří milují cestování. A poznávání světa se nevzdali, ani když se jim narodila dcera Eliška. Někdy jedou daleko a na dlouho, jindy zase jen kousek a na chvíli a všechno pod heslem Spolu kamkoliv. Tak se ostatně jmenuje i jejich facebookový a instagramový profil, kde sdílejí své zážitky z cest s ostatními.
Kde máte Elišku?
Marie Tylšová: Elišku hlídá hodná babička. Jinak Elišce je teď 2,5 roku.
Tak se nám trošku představte. Jste zkrátka nadšení cestovatelé.
Marie Tylšová: Když jsme se se Štěpánem potkali, tak jsme už cestovatelskou vášeň měli a jezdili jsme spíše na kratší dobu, protože jsme byli oba v té době zaměstnanci a nemohli jsme si úplně dovolit odjet na příliš dlouho. Ale díky Elišce jsem na mateřské dovolené, takže mám volno pořád, mám prostě dovolenou. A Štěpán mezitím začal pracovat jako OSVČ, takže má volna daleko víc, protože si to určuje sám.
Cestovatelskou vášeň jste tedy v sobě měli odmalička, ještě předtím, než jste se poznali.
Štěpán Tylš: Nějakým způsobem ano. Já si myslím, že to je trošku vlastní celé naší generaci. Nejvíc jsme cestovali, když jsme spolu začali chodit. Potom, když se nám narodila Eliška, tak jsme si řekli, že je škoda nepokračovat a že to zkusíme. Nejdříve jsme vyráželi na kratší výlety, ale pak jsme zjistili, že to jde, že dítě potřebuje opravdu jen být s rodiči. A je celkem jedno, kde.
Vyráželi jsme na kratší výlety, ale pak jsme zjistili, že to jde, že dítě potřebuje opravdu jen být s rodiči. A je celkem jedno, kde.
Štěpán Tylš, cestovatel
Když se páru narodí potomek do rodiny, tak často s cestováním končí. Nebo už jezdí jen na dovolenou někam do resortu a dobrodružné výpravy už moc nepodnikají. Takže vy jste krásnou výjimkou.
Štěpán Tylš: Každé dítě je samozřejmě jiné a neříkám, že to takto může udělat úplně každý. Ale obecně si myslím, že více jsou ty obavy v hlavách rodičů než v realitě toho, že by to dítě něco nutně potřebovalo nebo nějak extra strádalo, protože je na jiném místě než doma.
Marie pochází z Jičína, Štěpán z Orlických hor, z Bartošovic, žijete v Hradci Králové. Kam vás už cestovatelské boty zanesly?
Štěpán Tylš: Já jsem byl v Kanadě na studijním programu Erasmus. Tam za mnou Mája přijela a pak jsme prostopovali část Quebecu, východní část země francouzsky mluvící. Rádi jsme stopovali, takže následovalo stopování po Maroku, ale i po Čechách. Potom jsme začali vyrážet na trošku delší cesty, s Eliškou jsme si to zkusili nejdříve na tři týdny na Madeiře. A pak, když to šlo, tak jsme strávili skoro tři měsíce na ostrovech Mauricius a Réunion. A líbilo se nám to tolik, že jsme letos znovu vyrazili do Indonésie.
Marie Tylšová: Ještě musím doplnit, vzpomněla jsem si na jednu skvělou dobrodružnou cestu, kterou jsme podnikli ještě bez Elišky. Vypravili jsme se stopem do Chorvatska. A bylo to na Nový rok. Nám tady byla totiž strašná zima a říkali jsme si, že se potřebujeme ohřát. Tak z toho vyšlo Chorvatsko.
Čtěte také
A bylo tam teplo?
Marie Tylšová: Byla tam nakonec strašná zima, protože zrovna Evropou procházela v tu dobu studená vlna a zasáhla samozřejmě i Chorvatsko. Takže má hlavní vzpomínka z tohoto dobrodružného výletu je, jak máme postavený stan někde za městem, ráno se vzbudíme a máme na něm jinovatku.
Vy hodně cestujete za teplem a za mořem. To spojuje vaše výlety?
Marie Tylšová: To je sice pravda, ale musím říct, že největší vliv ve vybírání těch destinací mám já, protože Štěpán s Eliškou mají raději zimu. Takže letos, když jsme se v Indonésii všichni potili, tak jsme si řekli, že příští rok možná udělám ústupek a třeba bude následovat něco studenějšího. Uvidíme. Oni už jsou vlastně většina, takže mne přehlasují.
Ubytování řešíme často až na místě. Ptáme se místních obyvatel, která oblast se jim líbí a proč. Potom se rozhodneme, kam pojedeme.
Marie Tylšová, cestovatelka
Kde se vám líbilo nejvíc?
Štěpán Tylš: Réunion nás nadchnul, protože máme rádi hory a rádi chodíme. Tropické ostrovy často nejsou úplně vhodné k delším pochodům, většinou to je tak, že si člověk s průvodcem vyleze na nějakou horu a jde zpátky. Ale Réunion je Francie, je to vlastně Evropská unie, člověk se tam cítí trošku víc jako doma. A Francouzi jsou podobně jako Češi nadšení chodci a mají tam krásně značené a upravené trasy. Ale jinak jsme teď plni dojmů z Indonésie, z Bali a z Lomboku.
A Mauricius? Je to ostrov podobný Réunionu?
Štěpán Tylš: Každý ostrov je úplně jiný. Mauricius je hodně na takovou pohodovou dovolenou u pláže, které jsou tam vážně nádherné. Krásné laguny a korálové útesy, je to tam krásné na potápění. Na Réunionu se lidé bojí žraloků, protože tam už několikrát žralok zaútočil na člověka. Tedy tam je to spíše o chození v horách. Ovšem není to úplně typická turistická destinace, protože je tam hodně draho. Ještě dráž než ve Francii.
Teď to byla Indonésie - Bali, Lombok.
Marie Tylšová: A ještě tam byl jeden ostrov Gili Air, to máme v čerstvé paměti. Abych pravdu řekla, tak mně se hodně líbilo na Bali, protože jsme se tam mohli nechat opravdu opečovávat. Pro nás Evropany tam jsou služby hodně levné, můžeme si to dovolit. A zároveň to přispěje k tomu, že je dovolená daleko víc pohodová. Můžete se soustředit na to, kam pojedete na výlet, co budete jíst, a nemusíte tolik řešit úklid, praní prádla a podobné věci.
Čtěte také
Zajímají mne právě ty praktické věci, když někam vyrazíte na delší dobu. Kde sháníte ubytování nebo jídlo?
Marie Tylšová: Ubytování řešíme hodně přes Airbnb, ale většinou ne na celou dobu. To se nám hodně osvědčilo loni právě na Mauriciu. Našli jsme si bydlení zhruba na první dva týdny a řekli jsme si, že dál uvidíme. Protože odtud prostě člověk vůbec netuší, jak to tam bude vypadat, která část ostrova bude a z jakého důvodu lepší. Takže jsme si nechali poradit až tam, často se ptáme místních obyvatel, která oblast se jim líbí a proč, a potom se rozhodneme, kam pojedeme.
Jak všechno to cestování zvládá Eliška? Je jí 2,5 roku, ale cestovala s vámi už úplně malinká.
Marie Tylšová: Elišce se dělá špatně v autě a v menších letadlech. Takže jsme s ní zažili spoustu dobrodružství. Naštěstí se nám nikdy nestalo, že bychom kolem sebe měli lidi, který by situaci nějak zhoršili, většinou nám pomohou, takže je to super.
Štěpán Tylš: Zrovna teď jsme měli smůlu, protože při přejezdu z Bali na Lombok jsme chytili hrozně špatné počasí, foukal silný vítr. Takže bylo na lodi špatně úplně všem. Všichni jsme zvraceli.
Našimi hosty byli Marie a Štěpán Tylšovi z Hradce Králové, kteří pod heslem Spolu kamkoliv vyrazili dnes i za námi do Českého rozhlasu Hradec Králové. Děkuji za rozhovor.
Související
-
„Doma bude, už se narajzoval dost“. Legendární slova u Konkolských, Horkých ani Juračků neuslyšíte
Leckdo by se nadál, že okřídlenou větu z filmu “Jára Cimrman ležící, spící” je možné slyšet v rodinách cestovatelů často. Ale u Konkolských, Horkých ani Juračků nepadá.
-
100 triků, jak přežít cestu okolo světa. Pozpátku kolem zeměkoule putovali Katka s Petrem
Ať už cestujete kamkoli, s kýmkoli a s jakýmkoli cílem, Kateřina Krejčová a Petr Ptáčník vám poradí, jak to přežít a ještě si to užít.
-
Toulejte se světem levně a bez turistických kanceláří. Tipy a zážitky zkušené cestovatelky!
Cestovatelka Hana Machalová v naší radioporadně na téma: cestujeme po vlastní ose aneb do světa bez cestovní kanceláře. Rady a tipy od zkušené cestovatelky!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
