S Jiřím Suchým nám omylem vyměnili gáže, směje se jmenovec a saxofonista Suchý

Díky svému proslulému jmenovci zažívá brněnský saxofonista Jiří Suchý celý život úsměvné situace. „Hrál jsem loni v brněnském klubu Šelepka. Tam za mnou přišel Zdeněk Junák a říká: ‚Ty na těch 90 vypadáš fakt dobře!‘ Tak se ho ptám, jak přišel na těch devadesát. A on na to: ‚No, v rádiu hlásili, že Jiří Suchý má devadesát let.‘ Mě si každý hned zamění za Jiřího Suchého ze Semaforu, to mne provází celou kariéru,“ vypráví zpěvák a klarinetista.

„Pan Suchý také koncertoval na Slovensku a občas nám vyměnili gáže. Jednou jsme hráli s Mirko Foretem v Prešově. Šli jsme z odpolední procházky a před hotelem fronta, tak jsme se ptali, co se děje – odpověděli nám, že je tam Jiří Suchý ze Semaforu,“ přidává další historky Suchý.

Své loňské osmdesátiny oslavil hudbou. „Pozval jsem kamaráda Felixe Slováčka. Pojali jsme to tak, že jsme hráli moji oblíbenou melodii z filmu Tenkrát na Západě. Každý jsme šli z jedné strany pódia. Začínal jsem hrát a Felix mi z druhé strany odpovídal, dali jsme to pěkně dohromady.“

S hudbou začínal už v dětství. „Narodil jsem se do rodiny muzikantů, takže mi nezbývalo nic jiného než hrát. Maminka byla učitelka hudby. Nebyly hudební školy a žáci za ní chodili domů. A já to nemohl poslouchat – každý falešný tón byla pro mě bolest. Táta mě učil na housle, omlátil o mě asi dva smyčce, nebyl jsem moc dobrý student,“ přiznává Suchý. „Přitom bych na housle rád uměl hrát, houslisty dodnes obdivuji!“

Jedna z prvních kapel, se kterou hrál, byla kapela Antonína Blažka v Besedním domě. „Na stará kolena jsem začal hrát rokenrol s kapelou Rocky Eagles, ten jsem přitom hrál naposledy v roce 1958, když jsem začínal. Moje srdcová záležitost jsou ale bigbandy,“ dodává.

Proč se z něj nestal slavný hokejista? Jak vzpomíná na Gustava Broma, se kterým hrál? Do jakých nejexotičtějších míst s muzikou zavítal? To se dozvíte v rozhovoru s Janou Kobylinskou.