Romové na Spiši - horliví křesťané

My teď všichni věříme v Boha, chodíme na bohoslužby, máme tu každý pátek bohoslužbu, káží nám o Pánu Bohu a hodně nám to změnilo život, takže mnozí lidé přestali pít alkohol, nehádají se... Změna nastala tím, že vyslechli Slovo Boží a pro nás pro všechny to je velmi vzácné. Když začali věřit v Pána Boha, tak úplně nastala změna mezi nimi, neperou se, nehádají se, hezky mluví, jen ty děti jsou občas ještě zlobivé, ale dospělí se už změnili, už nedělají to, co předtím, kdy kleli, nadávali na sebe, záviděli si, byli lakomí, toto už neexistuje, nastala změna. Každý pátek je bohoslužba, všichni se sejdeme, chválíme Pána Boha a jsem velmi ráda, že to tak je.

Kde se scházíte k bohoslužbám a jaký farář k vám jezdí?

Máme tu jednoho pastora, který je z Ostravy, už tu působí 4 roky. A teď tu máme také diakony, které ustanovil, že mohou může kázat, takže tu máme i jednoho kazatele odsud z Rudňan, který nám káže každý pátek. Každý měsíc přijede i pastor z Ostravy. A každou neděli se všichni scházíme ve Spišské Nové Vsi. Jezdí pro nás autobusy, a to nejen pro lidi z Rudňan. Setkáváme se tam lidé asi z pěti vesnic - Bystrany, Rychnava, Letanovce, Smižany, Rudňany, Markušovce, takže tam je nás pokaždé plný sál v kulturním domě ve Spišské, v centru obce. Je to takový velký sál, kam se vejde 500 až 600 lidí.

Romská osada Pätoracké v Rudňanech|foto: Jana Šustová

Kolik vás tam asi chodí?

Bylo nás až 1000, možná i víc.

To jste se tam vešli?

Ano, všichni, vešli jsme se tam, ale teď někteří odešli, většina odjela do Anglie za prací, takže hodně lidí nám odešlo. Ale když přijdou zpátky, tak se také hned vrátí do sboru.

Vy jste říkala, že tam jezdíte autobusem, to je nějaký speciální autobus od té církve, který vás z těch vesniček sváží do Nové Spišské Vsi?

Tak to je takhle, že když jdeme na shromáždění do sboru, tak každý hodí do košíčku peníze, kolik chce, a z nich potom pastor nám platí ty autobusy. Když má něco navíc, tak to k tomu přidá. Takže takto si všichni pomáháme, vybereme mezi sebou nějaké peníze, z toho se platí ten autobus a pronájem sálu. Pastor se stará o to, abychom dojeli na shromáždění a potom zase zpátky domů.

Scházíte se tam jenom vy Romové, nebo tam jsou i místní ze Spišské Nové Vsi?

Ne, nejsme tam jen my, chodí tam i ne-Romové a je jich tam dost. Jsme spolu a je to velmi dobře, že i ne-Romové přijali Pána Boha a že i oni věří, že Pán Bůh existuje. Jsem nadšená z toho, že i oni tam chodí.

Zpíváte při těch shromážděních i nějaké romské písně?

I romské, i slovenské, i se tam vypláčeme.

Jaký byl váš osobní příběh vašeho setkání s Bohem?

Já jsem věděla, že Pán Bůh existuje, chodila jsem i do kostela, ale potom tam lidé nechtěli, aby v lavicích seděli Romové, tak jsem tam přestala chodit. Pak jsem se seznámila se Svědky Jehovovými, to se mi velmi líbilo, protože já jsem chtěla hledat a zkoumat pravdu, ale ani tam to nakonec nevyšlo. Nakonec jsem zůstala u této víry. O tu víru ani tak nejde, ale poznat Boha a mít vztah s Bohem, poznat tu lásku lidí a pravdivé kázání z Bible, tak tomu jsem uvěřila, jsem tomu věrná, navštěvuji bohoslužby, jsem i služebnicí, zpívám ve sboru, chci sloužit Pánu Bohu.

Jak už dlouho tam chodíte?

4 roky.

Jak na vaše obrácení reagovala vaše rodina?

Zpočátku ne moc dobře, mamka chodila do kostela, i otec, ale trošku i na mě nadávali, proč tam chodím. Ale když pak mamka viděla to páteční setkání, slyšela, jak zpívám a jak hovoří pastor, jak vypráví o Bohu, tak ona seděla a poslouchala to a kývala hlavou, že to je dobré, že pastor neříká nic špatného, že čte verše z Bible, tak potom přestali být proti tomu. Nakonec i bratři se obrátili, nakonec i otec a sestry, i moje děti tam chodí, všichni navštěvujeme bohoslužby.