Roman Šebrle: Na olympiádě se mi před závodem motala nervozitou hlava

Sportovní kariéru vícebojaře ukončil Roman Šebrle v roce 2013 a hned další rok už ho mohli diváci vidět jako moderátora hlavní zpravodajské relace TV Prima. „Odvahu to asi chtělo, ale o tom jsem tenkrát tolik nepřemýšlel. Bylo to pro mě jako skočit rovnýma nohama do vody a naučit se hned plavat,“ přibližuje své moderátorské začátky.

Dnes už je v nové roli uznávaným profesionálem, ale podobně jako jeho kolegové, i on si musí při přípravě zpráv před vysíláním dávat pozor na některá slova. „Úplně jedno takové slovo asi nemám, možná proto, že jich mám spoustu. Jakmile tam jsou, tak je dávám pryč, nebo si je zvýrazňuji.“

V hlavní zpravodajské relaci nemá moderátor dávat najevo žádné city nebo pocity. Měl by vše předkládat divákům jako informaci a oni už by s ní měli naložit tak, jak sami uznají za vhodné. Samozřejmě to ale vždy stoprocentně nejde a Roman Šebrle to potvrzuje. „Třeba když hovoříme o tornádu nebo o nějakém jiném neštěstí, city a pocity se od toho úplně oprostit nedají.“

Sportovcem zůstane až do konce života

Moderování zpravodajské relace přináší Romanu Šebrlemu podobně příjemné napětí, jaké míval při závodech, vyjma ale olympiády. „Olympiáda byla něco trochu jiného. I když jsem na ni byl připravený, byl jsem nejlepší na světě a věděl, že bych měl vyhrát, cítil jsem velký stres. Před startem první disciplíny se mi nervozitou motala hlava. Bez nervozity by ale nebyly výkony. Tvrdím, že pokud necítíte nervozitu, kterou musíte zvládnout hlavou, nepodáte potom ani mimořádný výkon.“

Předzávodní stres má Roman Šebrle rád stále a i kvůli němu hraje profesionálně golf. „Hraju s klukama, kteří jsou daleko lepší než já. Stejně ale, když jedu na turnaj, který není jenom o tom zahrát si s kamarády, tak cítím chvění i adrenalin, a to miluji.“

Ztracená medaile, příběh s dobrým koncem

O svůj nejcennější závodní kov, zlatou olympijskou medaili z Athén, Roman Šebrle na dlouhých pět let přišel. Kamarád ho tenkrát uprosil, aby vzal medaili ukázat dětem na závodech v golfu a tam se záhadně ztratila.

Podobně záhadný byl i její nedávný návrat: „Po pěti letech ji někdo poslal na radnici do Nosislavi. Netuším, co za tím bylo. Vypsal jsem dokonce odměnu sto tisíc korun za její nalezení a té se ten, kdo to tam poslal, vzdal ve prospěch místních hasičů. Nikde jsem to moc neříkal, ale celých těch pět let mně ta olympijská zlatá medaile strašně moc chyběla,“ přiznává olympionik.

Sportovec s hodností majora

Své největší sportovní úspěchy získal Roman Šebrle jako závodník Dukly Praha, do které šel už na základní vojenský výcvik. Vojákem v záloze zůstává, v roce 2004 mu byla udělena hodnost majora. „Mám i slavnostní uniformu a mohu ji používat. Jako malý jsem vždy chtěl být námořníkem, hlavně právě kvůli uniformě. Teď už bych jím ale být nechtěl,“ říká s úsměvem. Za zázemí, které mu při sportovní kariéře Dukla poskytla, je olympionik stále velmi vděčný. Myslí si, že tam měl na přípravu ty nejlepší podmínky.

Roman Šebrle je rozený vítěz. Ve sportovní kariéře dosáhl na nejvyšší mety, daří se mu i v současné profesi a golfu. Čeho by chtěl ještě v životě dosáhnout? Jaké má plány a cíle? To zjistíte při poslechu záznamu pořadu.