Role prince Radovana byla mým životním patníkem. Díky ní jsem i já sundal „myší kožíšek“, usmívá se Josef Zíma

12. červenec 2019

Role prince v pohádce Princezna se zlatou hvězdou byla pro zpěváka a herce Josefa Zímu první velkou životní příležitostí. Pro mnohé je hlavně králem české dechovky, ale on sám „škatulkování“ v hudbě rád nemá. Málokterý herec a zpěvák je tak známý a oblíbený u tolika generací jako Pepíček Zíma, jak mu mnozí říkají.

Roli prince Radovana v pohádce Princezna se zlatou hvězdou nabídl Josefu Zímovi režisér Martin Frič. „Byl jsem šťastný, že mi dal pan režisér příležitost. Já měl v té době za sebou pouze jeden studentský film, který jmenoval se „Snadný život“. Všeho všudy jsem hrál celkem asi v pěti filmech. Jsem vděčný, že ta pohádka tady stále je. Existuje jako jeden z mých životních patníků. Měl jsem k ní jedinou výhradu, raději bych mluvil bez veršů, ale to by asi nebylo ono,“ říká Zíma.

Osobně si zpěvák a herec nejvíce cení role, kterou dostal od Alfréda Radoka ve Hře o lásce a smrti. Rád vzpomíná i na své ztvárnění Abbého Farii v muzikálu Karla Svobody Monte Cristo, za které dostal i Cenu Thálie.

Škatulkování v hudbě nesnáší

Josef Zíma zná muziku pouze jako takovou a nenávidí škatulkování žánrů. Oba jeho rodiče pocházeli z jižních Čech, takže například k lidové hudbě měl vztah už od dětství. Na svých vystoupeních repertoár kombinuje: zařadí například Šumařinku, kterou vystřídá písničkou Hříšní lidé, směs písní Karla Hašlera protne pohádkovou melodií Prstýnek. Publikum si prý vždy vybere to své.

„Já to kouskování v hudbě nemám rád. Ty jsi swingař, ty jsi šansoniér, ty děláš operu a tak dále. Přeci může být mizerná opera i skvělá opera, stejně jako může být vynikající lidová nebo dechová písnička. Je to pro mě zásadní věc. Škatulky prostě nesnáším,“ vysvětluje zpěvák.

Přátelství s Karlem Gottem vzniklo na burze

S Karlem Gottem se Josef Zíma seznámil na začátku padesátých let na gramofonové burze. Jejich vzájemný koníček je svedl dohromady to té míry, že se pravidelně scházeli buď u Karla Gotta v Kobylisích v Okrouhlické ulici, nebo u Josefa Zímy na Vinohradech. Setkávali se a poslouchali desky, vyměňovali si je a přetáčeli. Během života se jejich cesty rozešly, ale vždy o sobě věděli. I nyní se občas potkávají, naposledy to bylo na oslavě osmdesátých narozenin Karla Gotta, kam byl Josef Zíma pozván. „Karla Gotta si moc vážím pro jeho pracovitost, charakter a skromnost,“ říká Zíma.

Pepíček Zíma letos oslavil už osmdesáté sedmé narozeniny. Sice se mu špatně chodí, ale na hlase jeho věk nepoznáte. Také stále ještě koncertuje a sklízí zasloužený potlesk publika.

Zajímá vás, jak se Josef Zíma udržuje v kondici a co mu dělá radost? Poslechněte si záznam pořadu.

Spustit audio