Rodinná tradice. Ve Strmilově obsluhuje tkalcovské stavy šestá generace Kubákových

A když byly cechy roku 1859 zrušeny, založil si o několik let později František Kubák ve Strmilově vlastní tkalcovskou dílnu, v níž se v té době vyráběly bavlněné orientální šátky na vývoz na Balkán a do Turecka, látky pro nábytek, ručníky, ložní prádlo i vlněné šátky.

Od roku 1870 tedy v domě pracovala řada tkalcovských stavů. Nejprve byly dřevěné, vzpomíná současný majitel dílny Zdeněk Kubák: „Později byly stroje vyměněny za kovové člunkové průmyslové stavy, které jsou i dnes v dílně k vidění. A dokonce nejen k vidění, protože se na strojích stále tká, přestože jsou z roku 1936. Děláme na nich dodnes veškerou produkci.“

Snovadlo je historický kousek

Každý tkalcovský stav potřebuje osnovu. „Při tkaní je soustava nití, které jsou namotané na válu, a to je právě ta osnova. To, co tam běhá napříč, je útek,“ vysvětluje Zdeněk Kubák. Ve Strmilově se osnova vyrábí na saském pásovém snovadle, které je přes 100 let staré.

Každý tkalcovský stav potřebuje osnovu|foto: Dáša Kubíková

„Stroj stále funguje a my na něm dodnes děláme osnovy. A navíc je krásný, mně se taky líbí. Oni tenkrát věděli, že u stroje budou trávit spousty hodin, že na něm budou pracovat celá léta, tak si řekli, proč by se měli dívat na ošklivý stroj, když se mohou dívat na něco krásného,“ hodnotí majitel dílny oblá madla a krásně vytvarované části snovadla.

Součástí strmilovské tkalcovny je i přádelna, kde se každý zájemce může podívat, jak se zpracovává vlna. Většina zdejších výrobků je totiž vlněných, jen menší část je z bavlny nebo ze lnu. Vlna pochází z regionu od místních ovcí, jen něco málo se dováží z Nového Zélandu.

Stroje neutichly ani před rokem 1989

Výroba ve Strmilově po znárodnění na nějaký čas zanikla a tatínkovi Zdeňka Kubáka Ferdinandovi bylo líto, že řemeslo svých předků ovládá, ale své dovednosti nevyužije. Proto mu přišla vhod nabídka ministerstva kultury, které zakládalo Ústředí lidové umělecké tvorby (ÚLUV). A hledali regionální výrobce, kteří by pro ně mohli pracovat.

Výroba ve Strmilově po znárodnění na nějaký čas zanikla |foto: Dáša Kubíková

„Táta jim nabídnul spolupráci, že stroje tady stále jsou a dají se využít, že by se výroba mohla znovu rozjet a mohly se dodávat výrobky do sítě prodejen Krásná jizba. Plácli si a po celou dobu tady tatínek pracoval,“ vzpomíná Zdeněk Kubák, který je rád, že se dočkal vrácení dílny do rodinných rukou, a že i jeho syn Filip v rodinné tradici pokračuje. V posledních pěti letech se tkalcovské slavnosti staly tradiční součástí strmilovské poutě.

Od roku 1992 je tedy tkalcovská dílna znovu v rukou rodiny Kubákovy a nadále se věnuje výrobě bytového textilu z přírodních materiálů a okrajově i módním doplňkům, jako jsou šály, šátky nebo ponča. Po domluvě je možná skupinová prohlídka dílny i s výkladem o historii tkalcovství ve Strmilově.