Proč vidět židovské památky v Bosně, co chystá Brno na Štetl festu a kdo byla Gertrud Kauders

„Židovská“ Bosna a Hercegovina

Malá židovská komunita uprostřed muslimského světa. Řeč není o nějaké blízkovýchodní zemi, ale o evropské Bosně a Hercegovině. Obec v Sarajevu dnes navazuje hlavně na sefardskou tradici a dodnes se snaží udržet jazyk ladino. A stará se také o židovské památky, které určitě stojí za návštěvu. Více prozrazuje historik a balkanista František Šístek z Historického ústavu Akademie věd ČR.

„Když se omezím na Sarajevo, tak tam bych doporučil židovské muzeum, jehož součástí je i sefardská synagoga. Zároveň dodnes funguje původně aškenázská synagoga. Ta je hlavní a postavil ji český architekt Karel Pařík. Má uvnitř úžasnou výzdobu. V Sarajevu je také úžasný sefardský hřbitov nad městem. V centru také najdete jediný židovský obchod se suvenýry na Balkáně, o kterém vím,“ vypočítává Šístek zajímavosti.

Kdy se v Bosně Židé usadili? Proč jsou spojeni především se sefardskou tradicí? A jak vlastně prožívala bosenská židovská komunita válku v Jugoslávii v 90. letech minulého století? Poslechněte si celý rozhovor s balkanistou Františkem Šístkem.

Co chystá Štetl fest

Očekávanou událostí konce léta je bez pochyby brněnský Štetl fest. Druhý ročník tohoto multižánrového festivalu židovské kultury bude místo loňských tří dnů trvat dny čtyři a z šestačtyřiceti akcí se rozrostl na akcí šestaosmdesát. Prodloužený víkend od 31. srpna do 3. září nabídne v moravské metropoli pestrou škálu setkání, ať už kulturních, diskusních nebo i těch neformálních. Na co se těšit, zjišťovala Martina Pouchlá.

„Festival budeme zahajovat odhalením Památníku zmizelých na Hlavním nádraží na 5. nástupišti, odkud v roce 1941 odjel první transport do Minsku. Přímo na 5. nástupišti budeme instalovat výstavu. Bude tam historický vagon, do kterého jsme připravili krátký film o osudu asi 200 lidí z Brna,“ říká zakladatelka festivalu Eva Yildizová.

Festival chce ale reflektovat i současnost. „Přichází k nám plno lidí z Ukrajiny a Brno má znovu šanci dát mnoha lidem nový domov. Natočili jsme k tomu také osud současných ukrajinských lidí od dětí až po důchodce, kteří zde ten domov našli. Jsme rádi, že se ty osudy takto zase propojí,“ dodává Yildizová.

Válka na Ukrajině se bude také prolínat setkáním se dvěma významnými hosty, a to jak z Ukrajiny, tak i z Ruska: „Podařilo se nám pozvat bývalého vrchního zemského rabína z Moskvy Goldschmidta, který je také předseda Konference evropských rabínů. Ten na začátku války protestoval proti útoku na Ukrajinu a musel Moskvu opustit. Máme tam velkou diskusi na téma Rabíni a válka, které se kromě rabína Goldschmidta bude účastnit také rabín Bakšt z Oděsy. Tomu se podařilo zachránit plno židovských dětí a odvézt je do bezpečí do Rumunska,“ dodává Eva Yildizová.

Jací další hosté festival navštíví? A jak chce festival připomenout někdejší židovskou obec v Brně? Poslechněte si celý rozhovor s Evou Yildizovou.

Zapomenutá malířka Gertrud Kauders

Gertrud Kauders patřila do okruhu známých pražských židovských Němců. Na rozdíl od nich ale na dlouhá desetiletí upadla v zapomnění. Změnil to až v roce 2018 nález jejího díla v domě na Zbraslavi. Tam ho ukryla k přítelkyni Natálii Jahůdkové před odchodem do transportu v roce 1942. Část unikátního nálezu přebírá v těchto dnech do svých sbírek Židovské muzeum v Praze. S Michaelou Sidenberg, hlavní kurátorkou muzejní Sbírky vizuálního umění, natáčela Terezie Jirásková.

„U nás máme špičkové pracoviště, které se zabývá restaurováním papíru. Proto jsme si také dali za úkol, že se postaráme hlavně o díla na papíře. Jsou mezi nimi i akvarely a perokresby i díla vytvořená pastelem nebo uhlem,“ vypočítává Sidenberg.

Natálie Jahůdková v polovině 20. let 20. století s Kauders studovala krajinářskou malbu na pražské AVU a tím, že její díla schovávala, nasazovala vlastní život. O ukrytých plátnech tehdy věděli pouze její nejbližší příbuzní. Dílo nebylo prozrazeno až do roku 2018, kdy bylo při demolici tohoto domu na Zbraslavi objeveno v jeho vikýři a ukázalo se, že je tam schovávala prateta současného majitele.

Michaela Sidenberg za nejzajímavější považuje Kaudersiny autoportréty: „Je důležité si uvědomit, že ženy její generace, které nemohly studovat na klasických akademiích výtvarného umění, měly mnohem těžší cestu k tomu, aby se mohly umění věnovat profesionálně. Proto často používaly jako model samy sebe. To byl případ i figuralistky, řekla bych výsostné figuralistky Gertrud Kauders.“

Jak bude muzeum nově získané obrazy zpracovávat? Co přesně se nyní bude s dílem Kauders dít? A kdy bude mít veřejnost příležitost její obrazy vidět?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.