Pozvánka do neučesané zahrady, sadu ukrajinských nadějí a vymyšlené policejní služebny v Brně-Komárově

Hádám, že byste se raději nechali pozvat do zahrady nebo do sadu než na policejní služebnu. Ale ta, o které je řeč, vznikla v bujné představivosti spisovatelky Petry Klabouchové a stala se novým působištěm jejího románového hrdiny, Pražáka Josefa Ječmínka. Jeho „poloviční“ přítelkyně Stračena jej oslovuje „piškotku“ – a „piškotek“ se v Brně bojí. A co vy? Svoje vlastní zkušenosti s Brnem si můžete porovnat s groteskní podobou města v komediální detektivce Muž z Brna.

Doufejme, že Ukrajinky a Ukrajinci, kteří našli svůj nový domov v Brně, se tady nebojí. Právě oni dali vykvést sadu nadějí. Na akci pořádané platformou Terén (CED) natáčela Kristýna Motyčáková. V její reportáži se dozvíte o časopisu Kdyby moje slzy měly sílu, o ukrajinském pěveckém sboru v Brně a nadějích, jimiž tu utečenci před válkou žijí.

Z akce Ať kvete sad nadějí|foto:Kristýna Motyčáková

Ale zahrada, o které píše Jan Krejčí, je naprosto reálná, i když nám autor fejetonu neprozradil, kde přesně se nachází. Je ale moc sympatická – soudě podle toho, jak ji fejetonista vykreslil. Co květin a bylinek v ní roste! Je taky sídlem staré nahluchlé zaječice, myšek s očima jako špendlíky, kosů, sýkorek, drozdů, rehků – a dokonce i žíznivé a hladové veverky. Tahle zahrada roste a bují a někomu se zdá „neučesaná“. Máte rádi zahradu divočejší, nebo pěkně přehlednou a uspořádanou?

Vlastně jsou všechny tyto příspěvky o domově: o tom, co znamená mít jej, nebo jej ztratit či muset – snad jen dočasně – vyměnit za jiný.

Fejeton přečte Lukáš Rieger a druhou část románu Pavel Čeněk Vaculík. Bez herců bychom se totiž neobešli.