Pomáhat jsem chtěla vždycky a tak jsem teď pyšná na to, že jsem policistka, říká hrdě Petra Hrůzová
„Vtipy o policistech znám, ale nechtějte, abych nějaký sama vykládala,“ říká s úsměvem Petra Hrůzová, která nejdříve působila na oddělení motorizované jednotky, poté jako preventistka. Nyní je policejní mluvčí a vrchní inspektorkou Policie České republiky.
K práci se dostala na radu rodičů – tatínek jí prý vždycky tvrdil, že nemá holčičí myšlení. „Mamka tenkrát říkala, že se na to hodím. Tak jí dodneška děkuju, že mi ukázala cestu,“ říká Hrůzová, která pracuje u policie téměř čtvrt století.
Na začátku si podala žádost, aby mohla nastoupit k pohotovostní motorizované jednotce. „Adrenalin a akční věci, to mě vždycky bavilo. Měla jsem i vizi, že bych se nechala ostříhat a šla k zásahovce. Tam ale holky nebrali.“
Podílí se mimo jiné i na pořádání akcí Policistou na zkoušku. „Tam může přijít kdokoliv a vyzkoušet si všechny věci, kterými musíme ve službě pravidelně procházet.“
Povahou je optimistka, prožila u policie i těžké situace. „Nikdy nevíte, co vás ve výkonu služby potká, k čemu vás zavolají. Když mi v náručí zemřela holka, které bylo tehdy třiadvacet (a mně o dva roky míň), tak mě zaplavila obrovská bezmoc. Po hádce vyskočila z okna a my jsme byli na místě dřív než záchranka. Pak se mi ale podařilo jednomu muži rozmluvit skok z okna a zachránit mu tím život. To mi zase dodalo sílu do další práce,“ svěřuje se.
Jaké vlastnosti a schopnosti jsou nezbytné pro práci u policie? Překročila sama někdy předpisy nebo zákon? A jaké úsměvné historky se jí v práci přihodily? To si poslechněte v záznamu Apetýtu s Janou Kobylinskou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
