Petr Šotnar: Předvánoční zastavení
Poslechněte si fejeton Petra Šotnara s názvem Předvánoční zastavení.
Jednou v pondělí odpoledne jsem dostal esemesku, kde stálo, že mám do druhého dne napsat krátký fejeton na téma Vánoc. Zaradoval jsem se, protože i když jsme zrušili trest smrti, zůstaly nám aspoň ty šibeniční termíny. A tak jsem si sedl ke krbu a dumal, jaká slova zvolit.
A jak tak dumám, začal jsem vzpomínat. Pochopitelně na Vánoce ve svém dětství, na rodiče, na babičku, na dědečka a tak dále. Vánoce jsou totiž především příležitost k setkávání s lidmi, a to hlavně s rodinou. U nás tomu tak vždycky bylo.
Když jsem začal brát rozum, tak jsem před vánočními svátky hledal v novinách a časopisech nějaké inspirativní články. A když jsem na něco takového narazil, článek jsem si vystřihl a nalepil do velkého sešitu ve tvrdých deskách. Nejvíc „vánoční“ byl podle mě rozhovor s hercem Milošem Kopeckým, který vyšel v jednom časopise koncem roku 1980.
Když pan Kopecký dostal otázku, na co se těší, tak odpověděl: „Strašně se těším, jako každým rokem, na Vánoce. Každé Vánoce jsou takovou zkouškou, nejsou-li naše srdce ještě zcela okoralá a dokážeme-li ze sebe vykřesat nějakou jiskru, která učiní z vánočních dnů něco víc než jen pustou žranici…
Jsem velký ctitel všech vánočních obřadů, zvyků a rituálů, kterými se lidé sbližují aspoň ve vánoční čas. Škoda, že jsme na tom už tak, že pro nás musí být tyto svátky berličkami, které nás vedou jednou v roce k porozumění, k laskavosti a způsobům, které by měly být běžné…
Vzpomínám si, že v době mého dětství se nějakou náhodou téměř o každých Vánocích udála nějaká strašlivá vražda. Opravdu. Vidím, jak dělám s babičkou keksy, voní stromeček a tatínkův doutník, je velebná vánoční nálada, a na stole leží noviny, ze kterých kape krev. Jednou manželé Vyleťálkovi udusili dědečka v troubě, jindy zase paní Velková v Brně utopila ve vaně svého muže, známého soudního radu – byla prý velice půvabná a poněvadž ještě navíc čpěla zločinem, dostávala do vězení spousty nabídek k sňatku. To je fakt, prosím. Jiný rok řezník pohladil sekyrou svého tchána a tak dále. Takové to byly časy. To už teď neexistuje. Teď se vraždí jednou v květnu, jednou v září; je v tom jakýsi nepořádek.“ (...)
Celý fejeton Petra Šotnara si na webu po dobu čtyř týdnů poslechněte v přiloženém audiu.
Související
-
Petr Šotnar: Jak to bylo s kalendářem
Každý rok hned prvního ledna dopoledne vyměním kalendář, který nám doma visí na zdi. Těch dvanáct okoukaných obrázků nahradí zcela nové, na které je radost pohledět.
-
Petr Šotnar: O korektnosti trochu nekorektně
Už si nevzpomínám, kdy jsem slovo „korektní“ slyšel poprvé. Jako malí kluci jsme tohle slovo nepoužívali. V posledních letech ale slovo korektnost zaplnilo veřejný prostor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka