Petr Šotnar: Předvánoční zastavení

Jednou v pondělí odpoledne jsem dostal esemesku, kde stálo, že mám do druhého dne napsat krátký fejeton na téma Vánoc. Zaradoval jsem se, protože i když jsme zrušili trest smrti, zůstaly nám aspoň ty šibeniční termíny. A tak jsem si sedl ke krbu a dumal, jaká slova zvolit.

A jak tak dumám, začal jsem vzpomínat. Pochopitelně na Vánoce ve svém dětství, na rodiče, na babičku, na dědečka a tak dále. Vánoce jsou totiž především příležitost k setkávání s lidmi, a to hlavně s rodinou. U nás tomu tak vždycky bylo.

Když jsem začal brát rozum, tak jsem před vánočními svátky hledal v novinách a časopisech nějaké inspirativní články. A když jsem na něco takového narazil, článek jsem si vystřihl a nalepil do velkého sešitu ve tvrdých deskách. Nejvíc „vánoční“ byl podle mě rozhovor s hercem Milošem Kopeckým, který vyšel v jednom časopise koncem roku 1980.

Když pan Kopecký dostal otázku, na co se těší, tak odpověděl: „Strašně se těším, jako každým rokem, na Vánoce. Každé Vánoce jsou takovou zkouškou, nejsou-li naše srdce ještě zcela okoralá a dokážeme-li ze sebe vykřesat nějakou jiskru, která učiní z vánočních dnů něco víc než jen pustou žranici…

Jsem velký ctitel všech vánočních obřadů, zvyků a rituálů, kterými se lidé sbližují aspoň ve vánoční čas. Škoda, že jsme na tom už tak, že pro nás musí být tyto svátky berličkami, které nás vedou jednou v roce k porozumění, k laskavosti a způsobům, které by měly být běžné…

Vzpomínám si, že v době mého dětství se nějakou náhodou téměř o každých Vánocích udála nějaká strašlivá vražda. Opravdu. Vidím, jak dělám s babičkou keksy, voní stromeček a tatínkův doutník, je velebná vánoční nálada, a na stole leží noviny, ze kterých kape krev. Jednou manželé Vyleťálkovi udusili dědečka v troubě, jindy zase paní Velková v Brně utopila ve vaně svého muže, známého soudního radu – byla prý velice půvabná a poněvadž ještě navíc čpěla zločinem, dostávala do vězení spousty nabídek k sňatku. To je fakt, prosím. Jiný rok řezník pohladil sekyrou svého tchána a tak dále. Takové to byly časy. To už teď neexistuje. Teď se vraždí jednou v květnu, jednou v září; je v tom jakýsi nepořádek.“ (...)

Celý fejeton Petra Šotnara si na webu po dobu čtyř týdnů poslechněte v přiloženém audiu.