Palác Hybských, Gočárův Grand i Anglobanka. Stavby, které změnily Pardubice

Nová publikace autorů Matěje Bekery, Jana Ivanegy a Veroniky Schiebelové představuje architektonický a urbanistický rozvoj Pardubic od druhé poloviny 19. století do roku 1945. V rámci 73 hesel autorský tým prezentuje nejvýraznější stavební počiny ve městě od celostátně významných tvůrců až po lokální architekty a stavitele.

8 fotografií

Kniha má bohatou obrazovou dokumentaci, včetně řady stavebních plánů, snímků současného stavu objektů, ale hlavně výjimečný soubor dobových fotografií ze sbírky Východočeského muzea.

„Publikaci doplňují také mapové podklady a QR kódy, které odkazují k umístění objektů ve městě. Naše kniha je určena nejen pardubickým patriotům, zájemcům o moderní architekturu či urbanismus, ale také turistům, kteří tak budou moci lépe poznat barvitou historii Pardubic,“ vysvětluje za autorský tým Jan Ivanega.

Krudencův, dnes Palác Hybských, působil jako zjevení

Na začátku 90. let 19. století byla tvář dnešního náměstí Republiky naprosto jiná. Byla tu stará vojenská kasárna, která zmizela až v polovině let devadesátých. „A to byl klíčový moment k rozvoji této části města. Tím dalším bylo usnesení městské rady, která se rozhodla k zasypání tzv. Městské řeky, která měla spíše podobu stojatého kanálu, nazývaného dokonce jako smrdutý Botič,“ vysvětluje Jan Ivanega.

Pohled na náměstí Republiky směrem k Paláci Hybských a obchodnímu domu Grand|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

„Naprosto nový rozměr dala tomuto místu stavba Krudencova paláce, který zásadně  překročil měřítko dosavadní stavební praxe. Na Královské třídě, dnešní třídě Míru totiž tehdy převažovala přízemní zástavba s nemnoha patrovými domy. Tento palác se tak právem stal symbolem moderních Pardubic,“ dodává Jan Ivanega

Za stavbou nového obchodního paláce stál podnikatel Josef Krudenc. Parcelu, na kterém stál dům č. p. 56 na rohu Královské třídy a dnešního náměstí Republiky koupil v roce 1898 a hned vzápětí přistoupil ke stavbě objektu s obchodní i rezidenční funkcí. Čtyřpodlažní dům s výraznou a zdobenou fasádou nezapře vídeňskou inspiraci projektu.

Kolorovaná pohlednice zachycující tehdejší Smetanovo náměstí, pohled na parčík před divadlem, vpravo palác Hybských|foto:Východočeské muzeum v Pardubicích

„Výstavní Krudencův palác a tamní obchody prosperovaly, podnikání Josefa Krudence ale roku 1902 skončilo bankrotem, zřejmě kvůli jeho zálibě v luxusu,“ dodává Jan Ivanega. Palác naproti Zelené bráně v následujícím konkurzu získala věřitelská Vinohradská banka, která jej o dva roky později prodala dalšímu pardubickému velkopodnikateli, textilnímu průmyslníkovi Josefu Hybskému.

Obchodní dům Grand

Radnice a okresní správa uvažovala o stavbě okresního domu s hotelem a následně městskou spořitelnou už na přelomu let 1912 až 1913, kdy vypsaly veřejnou architektonickou soutěž. Mimo jiné se jí účastnil architekt Josef Gočár. „Jeho kubistický návrh krystalicky prolamovaných průčelí a kupolí ale porota nepřijala s pochopením. K realizaci nakonec vybrala návrh jiného autora, kvůli finančním těžkostem se ale stavba nerealizovala,“ vysvětluje historik Matěj Bekera.

Obchodní dům Grand v současné době opět prochází rekonstrukcí|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

„K obnovení řízení došlo až ve 20. letech, osloven byl Josef Gočár, aby zpracoval novou vizualizaci hotelového komplexu s okresním domem. Architekt plán odevzdal v červenci 1927, ale většina stavebních prací se výrazně pozdržela z důvodů vleklé hospodářské krize. Hotelová část komplexu začala veřejnosti sloužit na přelomu května a června 1931 během konání celostátní Výstavy tělesní výchovy a sportu. Hotel, který například v roce 1931 hostil prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, sloužil po dílčích úpravách svému původnímu účelu až do začátku devadesátých let 20. století,“ dodává Matěj Bekera. „Na sklonku milénia provedl nový vlastník přestavbu objektu na obchodní dům. Při adaptaci tehdy zanikla většina vybavení, ale i přes zničení původního rozvržení stavby je komplex, především kvůli exteriéru, zahrnutý do seznamu kulturních památek.“

Anglo-československá, dnes Komerční banka

Na staveních proměnách náměstí Republiky se nepodílela jen pardubická radnice, prostor tu dostaly i soukromé investiční akce, jako byla například výstavba bankovní budovy pardubické filiálky Anglo-československé banky. Ta zakoupila parcelu vedle Zelené brány a nechala zbourat původní domy. S projektem se banka obrátila na Josefa Gočára. „S tímto architektem banka spolupracovala od roku 1922, kdy pro ni postupně navrhoval ředitelství v Praze a filiálky v Hradci Králové a Moravské Ostravě,“ přibližuje Matěj Bekera.

Pohled na Smetanovo náměstí (dnes náměstí Republiky), vlevo Anglobanka, Zelená brána a Městská spořitelna, v roce 1927|foto:Josef Pírka, Východočeské muzeum v Pardubicích

„Na prvním návrhu začal Gočár pracovat v roce 1923. Už od začátku počítal se základním účelným kubusem budovy dekorovaným výrazivem moderního klasicismu. Hlavní průčelí tvořilo rozměrné chrámové schodiště se zjednodušeným vstupním portikem formou třech symetrických vstupních dveří. Na žádost Památková komise pro Čechy ale Josef Gočár musel svůj projekt upravovat, zejména s ohledem k sousedním historickým památkám Zelené brány a kostela sv. Bartoloměje,“ dodává Matěj Bekera. Gočár byl také autorem kompletního vybavení kanceláří, okenních mříží, přepážek pokladních, světel a dalších detailů v exteriéru. Památkově chráněný objekt dodnes slouží jako bankovní budova, která ale v devadesátých letech minulého století přišla o většinu původního vybavení.“

Historická budova Rakousko-uherské banky

Objekt v těsném sousedství Východočeského divadla v Pardubicích rozhodně stojí za povšimnutí. Má půvabné barokizující křivky a dominuje jižní části Smetanova náměstí. Budova vznikla jako sídlo pardubické filiálky Rakousko-uherské banky, centrálního bankovního domu habsburské monarchie, který měl svoji pobočku v Pardubicích od roku 1886. 

Historický objekt někdejší Rakousko-uherské banky|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Vlastní reprezentativní sídlo začala pardubická filiálka budovat o dvě dekády později, na pozemku na budoucím náměstí po zasypaném rameni Chrudimky a podle projektu karlínského velkostavitele Otakara Nekvasila. Stavba získala kolaudační povolení v září 1909. „Užití neobarokního stylu odpovídá obecnému rázu filiálek centrální banky v českém království, vyjadřovalo totiž autentickou podstatu a podtrhovalo nadčasovou stabilitu rakouské monarchie,“ doplňuje Jan Ivanega.

Východočeské divadlo

O potřebě zřídit v Pardubicích městské divadlo se začalo mluvit už v 60. letech 19. století. V roce 1882 vznikl Spolek pro zřízení divadelního domu v Pardubicích. Uběhlo více než čtvrtstoletí, než divadlo přivítalo první diváky. Bylo totiž potřeba najít vhodnou parcelu a také uskutečnit konkurz na stavbu, navíc se různily představy o tom, jakou by divadlo mělo mít podobu. V dubnu 1885 vyšel z hodnocení komise nejlépe projekt pražského inženýra Jindřicha Fialky, přesto k jeho realizaci nedošlo.

Dnešní náměstí Republiky, pohled na městské divadlo a celkový prostor na jižní straně náměstí, okolo roku 1925|foto:Východočeské muzeum v Pardubicích

Celou záležitost převzala na svoje bedra městská rada, která oslovila úspěšného architekta Antonína Balšánka. Schválila jeho plány a městští zastupitelé v roce 1906 stavbu městského divadla odsouhlasili. Základní kámen byl položený 16. května 1907 a secesní budova byla slavnostně otevřena 11. prosince 1909. Jak se proměňovalo okolí divadla a jaké jsou šance, že jej opět obklopí více zeleně? Poslechněte si v audiu.