Oto Bunda: Nejlepší je lidi přijímat srdcem

Otto Bunda pochází z tradiční romské muzikantské rodiny. Umění hudebního nástroje a zpěvu se tu předává z otce na syna. Ottův dědeček byl zakladatelem rodinné kapely a hrál v souboru Železiar. V té době byli romští muzikanti, kteří hrávali na akustické nástroje, velmi cenění.

„Předtím hrávali všichni Romové. Pamatuji si na doby, kdy se například naše rodina domluvila s jinými muzikanty, že budou hrát na zábavě či na plese spolu. Byli to kamarádi, navzájem se uznávali. Zahráli všechno, od klasické hudby po cimbálovku, na tom se poznal muzikant. Mývali i svoje oblečení, udávali módní směr.“

Otova rodina do 90. let slavila hudební úspěchy v zahraničí. Pak ale přišel zlom, který pocítila většina Romů:

„Uvnitř, sám pro sebe, jsem stále zpíval. Jenže v 90. letech přišla doba, kdy všechno, co bylo romské, bylo špatné. I v práci. Například moje máma, laborantka s maturitou, měla problém, protože najednou nebylo v módě zaměstnávat Romky. Pro všechny Romy to byla veliká ostuda. Nebylo to tak, že by nechtěli pracovat. To až teď tu jsou dvě generace, na romské i neromské straně, které opravdu Romy nikdy pracovat neviděly, protože už tu nejsou ty podmínky, jako bývaly za komunismu.“

Když bylo Otovi 18 let, začal pracovat v romském divadle Romathan. Tehdy se od svých kolegů dozvěděl o Idě Kelarové a hudebním festivalu na Svojanově, který prezentoval romskou hudbu z domova i ze zahraničí.

„V roce 2006 mi najednou v noci zavolali a zeptali se mě, jestli bych nechtěl přijet na Svojanov. A já, že si to rozmyslím a dám jim vědět. Jenže oni, že to nejde, že už druhý den musím přijet! No, byla noc, ale nezaváhal jsem. Když jsem Idu uviděl poprvé, věděl jsem, že se nevidíme naposledy.“

Po Svojanově se Oto ještě vrátil na Slovensko, ale v roce 2007 se natrvalo přestěhoval do ČR a začal spolupracovat s Idou Kelarovou.

„To ještě neexistovalo Čhavorenge, ani jsem nevěděl, že někdy povedu dětský sbor.“

V roce 2011, pod záštitou občanského sdružení Miret, založila Ida Kelarová dětský sbor Čhavorenge. Stočlenný dětský soubor zpěváčků z Čech i ze Slovenska, který už šestým rokem spolupracuje s Českou filharmonií. A Oto Bunda je vždy pravou rukou Idy Kelarové.

„Myslím si, že každý člověk by měl dostat šanci, Když se narodí malé dítě, je jak houba – všechno nasává. Když neromským dětem představujeme na workshopech naši kulturu v Rudolfinu, říkám jim, že oni a já jsme důkazem toho, že na obou stranách jsou lidé s dobrým srdcem, kteří spolu dokáží vycházet. A nějaké bludy o tom, že Romové neradi pracují, jsou úplná hloupost. Nejlepší je nesoudit lidi podle barvy pleti, ale přijímat je srdcem.“