OSN je taková, jakou si ji státy udělají. Je načase překonat její rozdělení a hledat společná řešení, říká politolog Bureš

Organizace spojených národů se v poslední době stává terčem kritiky. Jsou jí vytýkány neshody a průtahy při prosazování rezolucí, neefektivita při řešení aktuálních problémů nebo třeba přítomnost agresorů mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN.

Kritika se projevila i v reakci ministryně obrany Jany Černochové (ODS) na fakt přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN vyzývající k humanitárnímu příměří v Gaze, s jejíž formulací nesouhlasilo 13 států včetně Česka. Na síti X obvinila organizaci z podpory terorismu a vyzvala Česko k vystoupení.

„Frustrace, která může být spojená s tím, že naše pohledy nejsou během jednání na půdě OSN zanášeny do výstupů, je pochopitelná, ale cestou není vystupovat z organizace, k níž nemáme žádnou náhradu. Nemáme žádné jiné řešení, pouze bychom se izolovali,“ komentuje bývalý ministr zahraničí a analytik Ústavu mezinárodních vztahů Tomáš Petříček.

Čtěte také

David Klimeš: Mlčeti zlato

Kauza, která se kolem výroku ministryně Černochové strhla, může mimo jiné poukazovat na probíhající krizi instituce. „Současná situace, historicky vzato, tak úplně bezprecedentní není,“ myslí si Oldřich Bureš, politolog z Metropolitní univerzity Praha a vedoucí Centra bezpečnostních studií.

„Historie mezinárodních vztahů je plná propastí a krizí. Co se týče OSN, tak to bohužel není první a zřejmě ani poslední velká krize, které čelí. Proto bych dával v potaz historický kontext, že krize přicházejí a odcházejí. OSN zatím, z mého pohledu naštěstí, zůstává,“ říká Bureš.

Pošta a mobilní síť

Její funkčnost a existenci chválí i Michal Broža, vedoucí kanceláře OSN v Praze. „Čím déle máme společenství národů, jako je OSN, tím víc se ukazuje, že to nelze považovat za něco, co je dáno,“ připomíná.

„Chtěl bych zdůraznit, že zatím se daří naplnit původní myšlenku OSN – nastavit mezinárodní vztahy tak, aby nedošlo k rozsáhlému konfliktu, jako byla druhá světová válka.“

Mimo to má organizace podíl i na fungování běžných technických záležitostí, jakými je možnost volat do zahraničí nebo posílat poštu po celém světě. Zároveň zavazuje státy řešit případné konflikty primárně diplomaticky, bez užití síly, díky čemuž počet konfliktů na světě klesá.

Čtěte také

Petr Fischer: OSN je jako demokracie – v permanentní krizi, ale bez ní by bylo hůř

Přesto je OSN, stejně jako i další nadnárodní organizace, často označována za neakceschopnou. Problém ale vychází spíše ze specifické motivace pro její vznik než ze systému a schopností jako takových.

„Řada mezinárodních organizací má v dnešní době deficit, že vznikala po druhé světové válce v konkrétním celosvětovém kontextu, v konkrétní situaci složení sil ve světě a neodráží realitu dnešního světa,“ myslí si Petříček.

Od té doby se výrazně změnilo rozložení sil a s novými technologiemi i podoba občanské společnosti. „Z mého pohledu je odlišné zejména mediální pokrytí a to, že každý se teď skrze sociální média podílí na pokrytí samotném. Výrazně více lidí se tak zajímá, ať už dostatečně, nebo nedostatečně hluboko, o mezinárodní dění,“ říká Bureš.

Lidé se tak k situaci častěji vyjadřují a svými výroky pak ovlivňují i zahraniční politiku ve svých zemích.

Potřebujeme shodu

Liší se také povaha sporů. „Pokud bychom se podívali na to, co se děje ve východním Středomoří, tak to je zase relativně nový fenomén. Když budeme mluvit o tom, čeho se děsíme, tak to je obrovský nárůst moci nestátních aktérů. Jsou to velice mocné organizace, které jsou schopny zasáhnout do dění, spustit konflikt, který se může řetězením rozšiřovat dál,“ popisuje komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland.

Čtěte také

iROZHLAS

V Gaze už není bezpečno ani pod vlajkou OSN. Zabito bylo už 72 našich kolegů, říká Broža z OSN

OSN ale není bezmocná ani při zapojení takových skupin. „To hlavní, co OSN od samého počátku má jako nástroj, je mezinárodní právo. To je Charta spojených národů, která není zas tak bezzubá, jak se často říká,“ hájí principy organizace Broža.

„Myslím si, že hlavní problém, který samozřejmě souvisí se schopností světa řešit velké zásadní problémy, je, že vyžadují alespoň minimální míru shody.“

Rozdělení společnosti, ale také blízkost často ovlivňují i naše vnímání jednotlivých problémů. „Konflikty, jako je Ukrajina versus Rusko nebo Izrael versus Hamás, vnímá Evropa a Severní Amerika jako symbolický střet, ve kterém jde o víc než jen o území nebo ropný vrt,“ uvažuje Fingerland.

„Nerozuměli jsme, co se děje v Sýrii, lidé si nemohli jednoznačně obsadit aktéry. Hamás versus Izrael, Ukrajina versus Rusko – tam se lidé rozřadili poměrně snadno, sami si na aktéry promítli svá očekávání nebo hodnoty. A toto všechno z toho dělá vysoce sledovaný konflikt,“ říká.

Čtěte také

iROZHLAS

Rezoluce OSN vyzývá k humanitárnímu příměří mezi Izraelem a Hamásem. Česko hlasovalo proti

Pro budoucnost proto bude klíčové najít způsob, jak překonat rozdělení společenství a začít hledat společná řešení. „Mezinárodní organizace včetně OSN jsou to, co si z nich státy udělají,“ glosuje Bureš.

Pokud by se to povedlo, dojde k naplnění hlavní myšlenky celé organizace. „Cílem OSN bylo přivést ke stolu všechny bez ohledu na to, jestli se na ně díváme skrze znamínko pozitivní, nebo negativní, a vtáhnout je do společného řešení velkých problémů,“ uzavírá Broža.

Více podrobností o krizi OSN, klesajícím počtu konfliktů, výzvě Jany Černochové k vystoupení a nástrojích, kterými může organizace řešit spory, si můžete poslechnout v záznamu celé diskuse. Moderuje Patricie Polanská.