Nová analýza: Komu jsou blízké antisemitské postoje?

Co ještě počátkem století bylo sotva představitelné, je již řadu let skutečností: antisemitské incidenty strmě narůstají. Svědčí o tom statistiky z jednotlivých zemí, reakce politiků. Řada států ustavila své zmocněnce pro boj s antisemitismem, Evropská komise se stejným cílem představila již před dvěma lety plán strategických akcí a nejnověji před čtvrt rokem tak učinila i americká vláda.

Kdo jsou však ti, kdo sdílejí protižidovskou zášť? Aktuální pohled nabízí analýza, kterou zveřejnil britský odborný časopis „Komunikace v humanitních a společenských vědách“. Autoři ze tří britských univerzitních pracovišť v ní ve dvou průřezových studiích vyhodnotili odpovědi reprezentativního vzorku téměř tři tisíc dospělých respondentů ve Spojeném království a došli při tom k nečekanému závěru: K antisemitismu předurčuje agresivní odpor proti hierarchii, totalitarismus a víra ve zlovolná globální spiknutí.

Jestliže v minulosti byla protižidovská zášť spjata s nacionální ideologií krajní politické pravice na straně jedné a odporem krajní levice vůči židovské identitě na straně druhé, dnes již toto dělítko není určující. Neznamená to – a britská analýza to dokládá – že by uvedené motivy vymizely, i když během let doznaly patrné změny. Etnický nacionalismus a protižidovská náboženská nesnášenlivost jsou stále nepřehlédnutelným motivem antisemitských projevů, avšak od vzniku Státu Izrael významně souvisejí především s vyhroceným antisionismem. Nábožensky motivovaný a hlásaný antijudaismus je tak živý především v tomto rámci.

Na rozdíl od minulosti však tyto nepřátelské postoje souvisejí i s dalšími skutečnostmi, v nichž se odráží aktuální, v mnoha ohledech krizové politické klima v demokratických zemích. K antisemitským předsudkům tak podle uváděné analýzy vede zejména hluboká nespokojenost části společnosti s demokratickým politickým uspořádáním. Šetření doložilo, že antisemitské postoje jsou blízké těm, kdo by demokracii rádi nahradili režimem autoritářským, totalitním. Proti jeho odpůrcům by přitom neváhali užít represivních, a to i násilných prostředků jako odplaty za provinění, která stoupencům demokracie přičítají.

Mezi těmi, kdo jsou náchylní k protižidovským postojům, jsou současně dle britské analýzy zřetelně zastoupeni stoupenci konspiračních teorií, lidé přesvědčení o zákulisních komplotech „mocných“. V této souvislosti jeden detail: Obdiv k totalitnímu politickému systému a víra ve skrytá globální spolčení se projevily spíše u stoupenců judeofobního antisemitismu než u přívrženců antisemitismu antisionistického. Naproti tomu agresivní postoj k hierarchickému uspořádání společnosti spolu s přesvědčením, že pochybení demokratických vlád jsou důsledkem spiknutí, sdíleli spíše zastánci antisionismu.

Závěry odborné analýzy antisemitských postojů z Velké Británie nelze brát na lehkou váhu. Vždyť jak by asi podobné šetření dopadlo v dalších demokratických zemích?