Nikdy nezradil československou krev. Jan Antonín Baťa dostane posmrtně státní vyznamenání

V květnu 1947 byl soudem Jan Antonín Baťa označen za zrádce národa, odsouzen k 15 letům vězení a propadnutí majetku. Nic mu nebyly platné svědectví o tom, že pomáhal odboji i židovských pracovníkům své firmy.

Baťa nebyl vyslechnut a nemohl se osobně obhájit. Přitom i váleční zločinci, jako byl například K.H. Frank, takovou možnost po válce měli.

15.11.2007, po šedesáti letech, se rodina Jana Antonína Bati dočkala satisfakce. Soud rozhodl, že Jan Antonín Baťa byl nevinný a nikdy odsouzený neměl být.

"Můj strýc byl statečný vlastenec, který podporoval československou exilovou vládu, protifašistický odboj a nikdy se, stejně jako žádný člen rodiny, nezpronevěřil zásadám poctivého a statečného Čecha," reagoval v roce 2007 Tomáš Baťa na rozhodnutí žalobců.

A nyní se rodina Jana Antonína Bati dočká dalšího ocenění. V pondělí převezmou zástupci rodiny v rámci oslav založení Československa ve Vladislavském sále pražského Hradu státní vyznamenání.

Pomoc Židům:

Průmyslník Jan Antonín Baťa organizoval záchranu desítek židovských rodin z Československa a Rakouska před fašisty. Dokládají to i dokumenty, dopisy a prohlášení, které shromáždil Baťův vnuk John Nash.

Z dokumentů třeba vyplývá, že Baťa pomáhal zachránit rakouské Židy poté, co Rakousko obsadil Hitler. "Můj švagr Julius Morgenstern žil ve Vídni a byl v nebezpečí. Baťa instruoval mého manžela, aby se jeho bratr dostal do Zlína, kde pracoval ve společnosti Baťa," uvedla v prohlášení Marie Morgensternová.

Podobně z Rakouska Baťa svým soukromým letadlem dostal bratry Moislovy, ti pak u něj pracovali jako ředitelé exportu.

Marie Morgensternová nakonec s celou svou rodinou odešla ze Zlína a skončila ve Spojených státech, kde jejího manžela Baťa zaměstnal v jedné ze svých filiálek.

"Já jsem osobně věděla o sedmdesáti až osmdesáti židovských rodinách, které byly poslány z Československa ještě před 15. březnem 1939," uvedla v prohlášení Marie Morgensternová. Židé, kteří odešli, pak podle ní dostali práci v Baťových firmách v USA, Kanadě nebo Jižní Africe.

To ve svém svědectví uloženém v Muzeu holocaustu potvrdil také Otto Heiling. Podle něj bylo od listopadu 1938 do února 1939 pětačtyřicet židovských rodin posláno do Buenos Aires, Londýna, Bangkoku, Chicaga a Sao Paula.

Podle Heilinga se vše plánovalo přímo ve Zlíně a uskutečnilo se to přes obchodní společnost pod názvem Kotva, kterou Baťa založil ještě před Mnichovem.

"My jsme se rozhodli poslat všechny naše židovské zaměstnance i s jejich rodinami do zahraniční jako naše zástupce," řekl podle Heilinga jeden z ředitelů Baťovy firmy Josef Hlavnička. Rodiny, které si už nemohly v Česku vybrat peníze, dostaly od Jana Antonína Bati do začátku stovky dolarů.

Dokumenty vysvětlují také to, proč se Baťa nikdy veřejně k pomoci Židům nebo odboji nepřihlásil. Bál se totiž o osud svých 30 tisíc zaměstnanců.

"Souhlasil jsem a souhlasím s vaším organizováním finanční pomoci pro československou věc. Nemohu jednat veřejně jako vy, ač by to odpovídalo mému cítění a vkusu. Nemohl jsem se odhodlat k otevřené akci, když myslím na osud svých věrných spolupracovníků tam na druhé straně," napsal Baťa jednomu z ředitelů firmy Františku Muškovi.

Pomoc exilové vládě:

Jan Antonín Baťa podporoval československý odboj proti fašistům. Je to především korespondence a také šeky posílané Janem Antonínem Baťou Janu Masarykovi, ministru zahraničí československé exilové vlády. "Je tam doklad na 10 tisíc dolarů určených pro exilovou vládu," řekl už dříve John Nash.

Kdo byl Jan Antonín Baťa:

Jan Antonín Baťa byl mladším bratrem Tomáše Bati. Narodil se v roce 1898 z druhého manželství Antonína Bati staršího. Ještě před svou tragickou smrtí v troskách letadla 12. července 1932 ho Tomáš Baťa pověřil řízením svého podniku.

Janu Antonínu Baťovi se podařilo pokračovat v expanzi firmy, zvyšovat odbyt i počty zaměstnanců.

Zasloužil se také o rozvoj Zlína. V době jeho vedení byl ve Zlíně založen Studijní ústav, Škola umění a byly zde pořádány rozsáhlé přehlídky moderního umění -Zlínské salony. Za jeho éry vyrostla ve Zlíně 21. budova, tehdy druhý nejvyšší mrakodrap v Evropě.

Jan byl po obsazení země fašisty krátce zadržen gestapem a pak se mu podařilo dostat se do zahraničí.

Chtěl se usadit ve Spojených státech, ale když mu americké úřady odmítly prodloužit vízum, přesunul sídlo své firmy do Brazílie. Tehdy se dostal na černou listinu Spojenců - to znamenalo, že s ním nikdo nesmí obchodovat.

V roce 1947 byl v Praze v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení, v té době už však žil v Brazílii. Tři roky před svou smrtí v roce 1965 se vzdal akciového podílu ve firmě ve prospěch Tomáše Bati.

Dolores Liliana Bata Arambasic a John Nash při odhalení pamětní desky Janu Antonínu Baťovi|foto:Tomáš Fránek, Český rozhlas

Sousoší Jana Antonína a Tomáše Bati ve Zlíně|foto:Radim Hanke